Když mi zemřela babička (bylo mi 8 let), naši měli v ložnici urnu, cca 14 dní. Odmítala jsem chodit na záchod, protože se rozsvěcovalo vevnitř a já jsem (než se světlo rozsvítilo) viděla na záchodě sedět babičku. Viděla jsem ji jakoby v negativu. Hrozně jsem se bála, nikdo mi to nevěřil
No a pak máma urnu uložila a já jsem babičku přestala vidět. Podotýkám, že jsem nevěděla, že urna je pryč. Babička prostě zmizela. Pamatuju si to dodnes a asi nikdy nezapomenu...

Teď jsme se čerstvě přestěhovali do starého bytu a holky mají velmi provizorní pokoj. Starší dcera se už pár nocí brání spánku, že se jí zdají ošklivé sny. A když už usne, stejně si v noci přeleze ke mně do pokoje Popoháním partnera, aby holky měly svůj pokoj co nejdříve hotový, aby se v něm cítily dobře, bezpečně a měly jen "svůj prostor"

S tím počůráváním....možná chce syn podvědomě (nebo jeho tělo) poukázat na to, že je nějaký problém. Pokud nepomůže, co radily holky, zkusila bych kineziologii