Podle mě v tom jedináčkovství nehraje roli.
Děti mají velkou představivost a věří, že to, co vidí, je skutečnost. Takže stačí, když uvidí něco neobvyklého (stíny, světla procházející žaluziemi,..), leknou se, co to je, no a strach je na světě.
Náš nejstarší měl strach z "černé slepice", která se schovávala tam, kde byla tma, tak kolem tří let. Postupně to ustalo, ale dlouhou dobu se bál být někde sám, nesnáší samotu, takže i ve dne nechce být sám.
Prostřední má strach ze tmy tak poslední rok, ale naštěstí to přichází až večer, když se stmívá.
Nejmenší zatím nic, ale čekám, že to taky časem přijde .