tak u prvního syna nebyla technika, na Utrazvuk mě poslali měsíc před porodem, doktor byl tak akorát schopný poznat, jestli je dítě dolů hlavou, tušila jsem ovšem od začátku kluka.....porod dopadl skoro špatně, akutní císař, až druhý den mi přišli říct, že máme kluka, došel mě navštívit manžel, protože jsem byla na tom špatně a řekl, že ho s tchýní viděli a je krásný, já ho viděla až 3 den ani ne na 20 minut, protože s ním bylo zle, byl 5 dní na JIPCE a já 2 dny na kapačkách....takže poslední člověk na světě kdo viděl svoje první dítě no já
u druhého jiné těhu, jiné břicho, vše jiné tak jsme doufali v holčičku na utrazvuku jsem byla už 2x poprvé někdy okolo 20tt a to řekli, že mimi vypadá zdravé, ale co to je neuměli určit a měsíc před porodem podruhé a to jsme se ptali a řekli , že to zkusí a asi to prej bude kluk, ale doktor říkal, že to není vůbec 100 procentní, že tam někdy bývá pupeční šnůra...jenže nebyla
, ráno plánovaný císař a odpoledne sem se dozvěděla, že máme zase kluka, druhý den sem ho viděla, a manžel ho viděl až po 11dnech když nás pustili domů jako poslední kdo viděl své dítě
malou nám řekli ve 11tt na genetice, že asi holčička, v 17tt to potvrdili a že to je na 100% holčička, a pak to řekli ještě 2x, no radost jsme měli velikánskou skoro jako by se už narodila
, chtěla jsem a doslova sem si vydupala plánovaný císař s epiduralem, že vytáhli maličkou bylo moc krásné, přece jen tam hlodal předtím červíček, co když se spletli, malou mi ukázali hned, po asi víc jak hodině šití mi ji pak přiložili, takže zážitky na celý život....to co je pro spoustu lidí samozřejmé se mi konečně splnilo, po doktorech sem byla 1 člověk kdo viděl své dítě, dokonce manžel druhý byl ve vedlejší místnosti a tam ji ošetřovali