Ahoj,

já jsem už asi 5 let přesně na opačné straně. Se současným přítele jsem se seznámila až po odchodu jeho ženy (mimochodem, dům vybílila komletně, když byl služebně pryč). Nerozvedli se tedy kvůli mně! Do dnes se přou na vypořádání majetku, protože jeho ex chce otřesnou sumu a pořád má dojem, že jí někde tají hromadu peněz, které vydělá a na které má ještě i teď nárok. Mají spolu dnes již 10letého syna, kterého mám neskutečně ráda. Je to moc šikovný a milý kluk. Nastávaly situace, kdy ho jeho máma proti mě poštvávla a pomlouvala mě. Jenže on viděl, že se k němu chovám pěkně, starám se o něj i jeho tátu a tak si naštěstí zvládl udělat obrázek sám. Jezdí k nám rád. Ex mého přítele občas zavítá také. Je to sice ještě napůl její dům (asi už dlouho ne, snad se blíží domluva), ale její návštěvy nejsou z důvodu starosti o dům, ale jen proto, aby zde způsobila scénu. Jednou to došlo tak daleko, že na mého přítele křičela před jejich synkem, a to dost nevybíravě. To bylo opravdu nechutné a domnívám se, že ať cítí jakoukoliv nenávit ke mně nebo svému ex, neměly by se tyto problémy řešit před dítětem. Přiznám se, že já snad k nikomu nenávist necítila, mám ale některé lidi hodně nerada Je pravdou, že i víc než 5 let od jejich rozchodu a pak rozvodu si nenašla žádného přítele a to je asi nejhorší. Vím, že by ten můj byl rád, kdyby si někoho našla, měla jiné starosti - příjemnější, než se zabývat tím, jak nám to klape a jak nám to vůbec může klapat... Myslím, že by ona sama nebyla příliš ráda, kdyby na základě toho, že má nového partnera, jí ex kladl klacky pod nohy, pomlouval u dítěte a dělal scény.... Ona se moc dobře nezachovala, odstěhovala vybavení domu, dítě (které mohl nějak vídat až po několika týdnech - teď již stanovil naštěstí soud), dělá mu scény. Myslím, že po tom všem má právo na spokojený život, novou rodinu - do které patří i jeho syn!!! Chápu pocity čerstvě rozvedených, ale užírat se tím takto dlouho a kazit si svůj život?! To opravdu nemá smysl. U mě má jistotu, že co nezvládne otec jejich syna, zvládnu já, a tak se má její syn dobře i u nás. Měla by mu připravit to stejné u ní doma (zatím se moc nedaří).
Do jejího domu (bytu) bych ale také nikdy nešla. Pokud by se stalo, že bych musela jejich synka vrátit já místo otce (vždy se s ní snažil nějak domluvit a nebylo to vůbec často, takže se to nestalo), raději bych s ním počkala venku, v cukrárně nebo kdekoliv jinde. Mě opravdu nezajímá jak bydlí, co doma má nebo nemá. Mě zajímá to dítě. A odvahu jí takto vlést do soukromí nemám a nic mi do toho není.
Co se týká zubaře nevím jak by to řešila. do této situace jsem se naštěstí nedostala.

Držím všem manželstvím palce, ať vyjde!!! Aby děti mohli být šťastné! A když už nevyjde, tak přeji všem rozvedeným rozum, cit, pevné nervy a štěstí!!!