když jsem utínala mléko v noci, prostě jsem ho nedala. Nabídla jsem vodu s tím, že pokud má žízeň, napije se, pokud má CHUŤ na mléko, má smůlu, protože mlíčko se pije až ke snídani. Vztekal se asi týden, když měl ale žízeň tak se fakt napil vody a když to byla cochcárna, tak holt půl hodiny ječel, než pochopil, že to myslím vážně... Trpělivě jsem opakovala, nekřičela jsem, nevyhrožovala, byla jsem fakt milá a příjemná a opakovala jsem, že pokud má žízeň, tady se může nabumbat (necí vodůůůů!ci míííííkoooooo! Ne, miláčku, mlíko se pije až ke snídani, ale teď je ještě noc, jestli máš žízeň, můžeš se napít vody. Mlíčko v noci není dobré na zoubky, zkazily by se, víš? Proto si je večer a ráno čistíš a mezi tím se může bumbat jenom voda, víš?... a tak pořád dokolečka dokola...).
Opakovalo se to čas od času s jinýma věcma - v noci měl "hlad" na chleba s medem, na čokoládku apod.
Záleží hodně na postoji a ochotě rodiče držet hranice a ustát to, no.