Eli - mohu tě ujistit, že jsem to měla úúúplně stejně. Po prvním, vytouženém dítku, jsem o dalším nechtěla ani slyšet a pokud ano, tak jen zase dalšího "jedináčka" tedy daleko od sebe. Vždy jsem si říkala, že pokud mně to neudeří do palice(ta touha) pak druhé nebude. Manžel chtěl další dítě moc, já vůbec. Dcera rostla a mi se uvolnil režim, nastoupila jsem do práce a žila jsem velmi podobně, jako před dítětem. Nedovedla jsem si představit, že bych byla znovu těhotná. Manžel chtěl dítě stále, ale respektoval mé rozhodnutí. Dnes jsem opět těhotná. Z ničeho nic se mi zastesklo, začala jsem po dítěti toužit, chtít ho. Prostě to přišlo samo! Nikdy jsem nic takového neplánovala - tedy aby byly děti od sebe tak či tak, protože to je či není vhodnější. Kašlu na to, co je a není vhodnější, dělám to, jak to cítím já. Dítě nemáš proto, aby bylo sourozencem, parťákem, mámou či čímkoli, čím tu sourozenci byli nazýváni. Dítě máš proto, že ho chceš bez ohledu na cokoli jiného a kohokoli. Takže pokud chceš dítě hned po porodu prvního je to správné a stejně tak je správné, když se necítíš a začneš se na druhé dítě cítit za 10 let nebo vůbec. Správné to není s ohledem na první dítě, správné to je tehdy, kdy po tom touží OBA rodiče. Vše ostatní se poddá a bude záležet jen na tobě, jakou cestu si k sobě ty děti najdou.