tak tak. pamatuju si, že i když jsem chtěla tři děti, tak u druhého se mi, dkyž na to došlo, tak nějak "nechtělo"... už jsem si zvykla na relativní "svobodu". totéž pak u třetího. V obou případech jsem se prostě musela rozhodnout, že pocity nepocity, jdu do toho, protože vím, že ty děti v zásadě chci a že když to budu furt líně oddalovat, tak bych do toho třeba už enpráskla vůbec a zpětně by mi to bylo líto.
ale netvrdím, že to takhle má každej