Jde-li o skutečně těžkou depresi a takto ji diagnostikoval psychiatr, pak ji proboha nezapojuj do péče o děti a nestarej se o to, aby "měla co na práci", protože jí tím ublížíš.
Skutečně nejlepší jít se poradit s jejím doktorem, jinak obecně - je dobré, aby věděla, že jsi s ní, myslíš na ni, záleží ti na tom, aby se jí co nejdříve udělalo lépe. Takové to laciné rozptylování nemá u opravdu těžké depky smysl, člověk se jen ujistí v tom, že je naprosto k ničemu, protože není schopen ani... (doplň si, co chceš - umýt nádobí, projít se po lese, mít radost z vnoučat). Takže u skutečně těžké deprese je nejlíp postarat se, aby nic nemusel, být s ním, dodávat odvahu v tom, že až zaberou léky, začne se to zlepšovat. Až potom je čas na nějakou aktivizaci, ne dřív.
Pokud ale jde jen o nějakou lehčí formu deprese, tam je samozřejmě snaha o nějaký denní režim a pravidelné nenáročné aktivity na místě. Takže záleží, jestli to, že deprese je těžká, řekl psychiatr, nebo si to k tomu dodala ona/vaše rodina.
Pokud by mluvila o sebevraždě, ber to hodně vážně a kontaktujte psychiatra hned.