Dobrý večer všem,

povídáme si s rozvedenou kamarádkou, jaké je to, být rozvedená s dospělými dětmi, soběstačná a potřebovat lásku, kamaráda, přítele, prostě nebýt sama, jít na koncert, sport, do divadla, na večeři, třeba i víc... s pocity, že moje tělo není takové jako bylo před pár lety, že mrcha gravitace zafungovala na mých stehnech, že několik porodů nechalo stopy na prsou i břiše a že jsem vyhraněná, leccos pojímám jinak, než když mi bylo méně, už netoužím po totálních kompromisech, lásce až za hrob, prostě po kamarádství. Něčemu víc se nebráním, ale nevyžaduji.

Jaký je výběr mužů, v přiměřeném věku, co nehledají lolitky (pro ně ), nepoznamenaných natolik, aby se s nimi dalo normálně vyjít? A kde je bevou?? Ty obváčky??? ))

Za poznamenané ve věku, kdy už beru rozum považuji: nepochopené alkoholiky, feťáky, maminčiny lásky, gamblery, chronické žárlivce, trvale ublížené.