Nestraším. Občas mi ulítne, že jim dám na zadek, a to stačí. Na zadek jim nedávám.

Nepoužívám ale ani negativní předjímání typu "nelez tam, spadneš". Je totiž pak mnohem větší pravděpodobnost, že opravdu spadnou. Prostě jim ukážu, jak lézt, aby nespadli. Na okenní parapet vylezla bez pádu i moje 10 měsíční dcera. Samozřejmě jsem u ní (teda, poprvé jsem nebyla, prostě jsem ji na okně našla ). Když se dětem věří a stále se je nenahání a nebuzeruje, ať to či ono nedělají, nelezou atd., nezraní se. Samozřejmě mluvím o situacích, ve kterých jde o dětskou dovednost a jejich vlastní síly (třeba na hřišti), ne že je člověk nechá vběhnout do silnice mezi auta.

Na ježíška starší věří, mladšímu je to putna. Já jsem taky věřila,i na princezny, draky, mluvící zvířátka, Krtečky a podobně. Lží je kolem dětí kupa a nelžící rodič neexistuje. Občas se tomu ale říká i pohádky a fantazie