Rozhodně nestraším, nesnáším, když to někdo dělá... Raději synovi vše pořád dokola vysvětluju, i když někdy to chce hodně trpělivosti - je to jako mluvit do zdi
, ale rozhodně nestraším... Což je ale těžký vysvětlit rodičům, když k nim přijedu na návštěvu, jelikož jsou 300 km daleko, je to vždy minimálně týdenní návštěva... Jenže tady mě nikdo nebere vážně, všichni se mi tu pletou do výchovy,malýho straší vším možným, každý mu řekne něco jiného, takže ve výsledku je malej z toho jejich strašení pěkně vyděšený a zmatený,neví, koho poslouchat, tak neposlouchá nikoho a strašení ze strany rodičů je tu znova... Nevím, jak to vyřešit, berou mě stále jako neschopnou puberťačku...