Zdravím všechny diskutující,
asi píchnu do vosího hnízda, ale nedá mi to, než nezareagovat. V první řadě chci podotknout, že si nemyslím, že se stát staví zády k problematice přímého osvojení. V zákoně je jasně dáno, kdy je tato forma osvojení vhodná a kdy ne. Soucítím s onou maminkou, která odpovědně řeší a rozhoduje, co se svým miminkem. Ale je potřeba se taky zamyslet nad novými "náhradními" rodiči. Představte si situaci, kdy toužícímu bezdětnému páru nabídnete možnost dostat se v podstatě hned po narození k miminku. Přinesou si ho domů...a přestože jsou v danou chvíli asi těmi nejšťastnějšíma lidičkama, budou žít, jak stanoví zákon, 6 týdnů v nejistotě, protože teprve po 6 týdnech může biologická matka podepsat souhlas s osvojením. Až poté se může do věci zapojit soud a příslušné orgány. Samozřejmě soucítím s biologickou matkou..musí být nesmírně těžké se rozhodnout udělat takový krok..Ale zkuste se vžít i do kůže těch "náhradních" rodičů...Mít každý den, hodinu, minutu strach, že o své miminko přijdou. Psychologické rodičovství má stejnou váhu jako biologické, vždyť si vzpomeňte na kauzu třebíčských vyměněných holčiček. Obě maminky by si nejradši nechaly obě děti. A jen jedna byla "bio". Kdo z nás může posoudit, zda je větší utrpení biologické matky, zda se má vzdát svého dítěte, pro jehož výchovu a zdárný vývoj nemá podmínky, nebo "náhradních" rodičů, kteří žijí ve strachu, že o vytoužené dítě přijdou??? A další..jak těžké musí být pro biologickou matku, když ví, kde její dítě vyrůstá? Kdo z nás ví, jestli by se tajně nechodila dívat, jaké dělá pokroky? Jak žije? A nechtěla by po uplynutí určitého času..po stabilizaci svých podmínek toho všeho být součástí, alespoň jako "teta"? Má právo narušovat chod a život nově vzniklé rodiny? A je správné, vystavovat takovému stresu tuto novou rodinu? Možná to vypadá, že se stát staví zády..ale nejedná se ve své podstatě o ochranu těchto "náhradních" rodičů? I tito mají právo být šťastní. Také se tu neustále objevuje strach z umístění do kojeneckého ústavu. Ano, je hrozné, že dítě od narození nemůže být u milující mámy a táty. Ale pokud má start do života ztížený tím, že se o něho z nejrůznějších důvodů nemůžou biologičtí rodiče postarat, není kojenecký ústav tou nejhorší alternativou. Lehko se to odsoudí jako něco strašného..ano, dětičky tam nemají nikoho jen pro sebe. Ale mají tam lásku sestřiček, často nejrůznějších dobrovolníků i výborné materiální zabezpečení. Vím, že je to proti lásce rodičovské strašně málo a zní to povrchně, jen nechci, aby se dětská centra a kojenecké ústavy paušálně považovaly za strašáka. Nejsou nejlepší alternativou, ale na cestě za novou rodinou jsou dobrým řešením. Nechci bránit stát, ústavní péči, kritizovat systém péče o děti..jen nabízím jiný pohled na situaci k úvaze...