Velmi důležité je, jaká je motivace pro přijetí dítěte a psychologové se o ní budou zajímat, takže doporučuji popřemýšlet nad formulaci, kolikrát to člověk tak nějak vnitřně cítí a ví proč, ale slovy se to vyjádřuje už obtížněji (i když ty jsi zde už něco napsala).

Tím, že jste ochotni přijmout dítě s postižením, máte velkou šanci na docela malé děťátko, což je zvláště při přijetí postiženého dítěte hodně velké plus. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že vztah a citové pouto se k malému děťátku (byť se později ukáže jako postižené - neplánovaně) vytváří mnohem snadněji a rychleji, než když jde o dítě třeba už i dvouleté, což je dítě relatívně ještě malé, ale na druhé straně už docela velké.
Takže doporučuji ucházet se o dítě co nejmenší už jen vzhledem k věku vašich dětí a zřejmě jste ještě docela mladí - takže si to můžete dovolit .