Mám děti necelých 13měsíců od sebe a už to celkem jdeStarší chlapeček má 2roky a 8měsíců, holčičce je rok a 7měsíců.Abych řekla pravdu, tak ze začátku to byl takový shon, že si toho moc nepamatuju, když jsem kojila malou, starší mi stal u nohy, tahal mě za nohu a plakal a žárlil a já u kojení brečela s ním, jelikož jsem neustále měla pocit, že někoho odstrkuji a málo se jim věnuji. Teď už se to celkem dá, i když hádky a rvačky o hračky jsou na denním pořádkuMalá byla na štěstí zlatíčko, pořád spinkala, později spala dopoledne, když vstala, šel spát brácha, ten se vzbudil a šla spát ségra. Takže neustálý kolotoč. Později chodili spát společně po obědě a to byla paráda!Ale naučila jsem se, že v tuto dobu odpočívat, takže jsem zásadně nežehlila, nevařila,...ale odpočívala. A to mi hodně pomohlo, 2h klidu. Od 2let starší nespí, tak je to horší, ale zase si užívá, že mu ségra nebere hračky a pořádně se vyhraje. Ještě podotýkám, že jsem neměla žádnou osobu, která by mi pomohla, tatínek v té době umíral, takže maminka se o něho starala a tchýně nejevila o děti zájem. A ke všemu jsme doma rekonstruovali a to stále trvá, takže to máme akční. Ale dá se...Stojí to za ty chvíle, kdy spolu tančí, vodí se za ručičky, pusinkují se, to vždycky obrečímJsou úžasní! A ještě jedna věc, mám 12 letého syna a dodnes nechápu, jak jsem s jedním dítětem nemohla stíhat