Přidám moji zkušenost.
Syn byl brečoun hroznej tak prvních 4-5 měsíců. A důvodem bylo taky nevyspání a únava. Přišla jsem na to až po těch asi 4řech měsících, že je hodně citlivý na změny prostředí a hluky. Třeba jsem s ním v kočárku jela nakoupit do supermarketu a zbytek dne prořval na ruce. Mít doma puštěnou televizi nebo rádio nešlo, jít s ním na návštěvu nešlo.
Vyřídit si něco na úřadě nešlo, zajít s kočárkem a kámoškou na kafe do cukrárny - nešlo!! a jakmile se přetáhl, začal být naopak aktivní než ospalý!! To nás dlouho mátlo,že vypadal jako, že NENI unavený!
Pomohlo mít doma klídek, svoji postýlku, hrací deku, jezdit hezky v parku potichu ( sama, nebavit se s kamarádkou!!!!) a bylo po řevu.( asi tak za 3 týdny ) Okolí se na nás dívalo divně, že z něj děláme skleníkové dítě.A já trpěla sociální izolací. Ale jen rodiče brečounů, vědí, že po 3 měsíčním řevu udělají cokoliv, aby to přestalo.
Máte i starší děcko, takže je mnohem težší udělat nějaká režimová opatření, ale zkuste to : pozorovat, kdy je prcek v klidu a snažit se umožnit mu kvalitní odpočinek.