Co je to fyzické postižení?
Zmiňovaný rozšěp (nyní relativně snadno odstranitelný), nebo mých deset dioptrií, s nimiž mně ani nenapadlo takhle zvráceně uvažovat?
Neměla jsem své chytré a hezké děti mít, když mi bylo jasné, že budou mít oční vadu po mně i po manželovi?

Kde končí "etické rozjímání" a začíná společenský nátlak a absurdní očekávání - "ty dítě nemáš co mít, když jsi pajdavej"? A co ošklivý lidi? Jak k tomu jejich děti přijdou, že se jim budou kamarádi smát a budou to mít v životě těžký?

To není žádný "etický problém", to je hovadské myšlení.