Přemýšlím nad jednou věcí, zamýšlela jsem se nad ní často když jsem viděla různě postižené děti na plastické chirurgii na Vinohradec na opakovaných operacích z různými tělesnými vadami (docela to pro ně bylo trápení a co pak v dospělosti). Rodiče kteří mají nějaké tělesné postižení a pak se jim narodí dítě např s rozštěpem nebo s nějakou horší vadou. Jaký na to máte názor, mají se "obětovat" a děti nemít a nebo riskovat a porodit dítě s tím, že se bude také trápit. Z jedné strany je to přece povrchní a hloupé, hodnotu člověka netvoří vzhled a z druhé strany při realistickém pohledu do současné společenosti kdy je kult těla zřejmý, to utrpení tak jako tak bude. Vnímám to jako etické dilema, zajímal by mě váš názor. Mimochodem přítel je schizofrenik i když už 10let bez atak, zamedikovaný a vzdělaný, pracující muž, takže se mě to týká trochu taky. Přiznám se, že zatím se přikláním k názoru že ne, vnímám to jako vlastní sobectví v případě, že by dítě mělo také schizofrenii a zkažené, osamocené mládí jako přítel.

PS: vkládám to pod katolickou diskuzi, zajímá mě však názor všech.