Ahojky. Kamarádka mi dnes řekla, že mívá občas myšlenky na sebevraždu. K psychologovi nechce, nikomu to doma taky neřekne. Že prý mluvit o tom, že se člověk chce zabít opravdu není jednoduché. nechci na ni nějak šílěně tlačit s tím psychologem, třeba ji pomaloučku k tomu "donutím". Povídám si s ní a snažím se přijít kde je asi hlavní problém. nevíte o nějakých stránkách, kde by bylo popsáno o čem s takovým člověkem mluvit a jak se chovat? Njesem blázen a nepůjde za její mamkou nebo ségrou, myslím, že tohle by ji neprospělo a akorát ještě víc by se uzavřela. Čeká mimčo je v 8 týdnu, tak ji aspoň snažím nějak podpořit přes to malé. Otec pil (nebil je nebo tak , ale řval atd.)Kolem 15 ti let ji začly deprese. Pak brala prášky , které ji naordinoval (AD) a dál to neřešil, sice ji pomohly, ale teď už je nebere a podle mě, by ji mnohem víc pomohl psycholog. Aspoň kdyby tu byl nějaký psycholog a poradil jak s ní mluvit atd. Ona je i adoptovaná a zjistila to taky nějak v pubertě, to člověk pak asi i má takové pocity, že neví kdo je, kam patří, ale to by měl asi každý. Teď má 24. Bude to určitě i povahou, je citlivější a tak náchylná k psychickým chorobám, možná to i zdědila? No hlavně mi poraďte co teď s ní prosím deprese prý nemá, ale myšlenky na sebevraždu ano. Že by to byl už jen další horší stav, kde už deprese nejsou, ale už jen myšlenky na sebevraždu? říkala, že už ji bylo dobře:-( a nějaké finanční problémy jsou, ale ne tak velké aby se to nedalo zvládnout.Ale jak se to všechno nakupí promiňte za zmatený článek, píšu ještě v šoku a chci ji pomoct!