Ahoj, mám kluka 7,5 měsíce a taky mám pocit, že se nám to zlomilo ze dne na den. Taky si hezky sám dokázal hrát i hodinu v ohrádce, ani jsem o něm nevěděla, pořád byl vysmátý... no a a poslední dny jenom huláká a sápe se po mě. Doma nic neudělám, navíc studuju, takže mi to na klidu vůbec nepřidává... ale neřeším to, sápe se po mě, no tak ho prostě zvednu a pochovám.
Někdy pomůže ho jen v náručí vzít třeba ven na terasu, nebo když bydlíš v bytě tak třeba někam do jiného pokoje... u nás zabírá zrcadlo v ložnici, kde dokáže chvíli "olizovat" sám sebe... prostě dát nějaký nový impuls, novou hračku (třeba nějakou plastovou misku - u nás jsou mimořádně oblíbené)... novinka vždycky na chvíli zabere a já si stihnu aspoň vyčistit zuby...

Myslím si, že to snad časem překonáme. Nevěřím na "rozmazlení", jsem na mateřské, mám se věnovat dítěti, tak se mu věnuju... nedalo by mi to nechat ho plakat. Musíme to vydržet, doufám, že se mi to za pár let vrátí.