No, ta naše je takováhle od narození, už v týdnu, kdy přijela moje máma, z ní byla paf, že sleduje, že jdu od ní pryč a hned řev, takže už takhle bojujeme 6,5 měsíců a není to lepší, když musím uvařit nebo colkoli jiného, je řev, nestačí ji mě vidět, chce mě mít pořád u sebe, taky mám druhou, byť už samostatnější, ale prostě je to náročný:-( Jsem večer jen z toho řevu a běhání k ní úplně urvaná a přitom nic neudělám:-(
Tak hodně zdaru, třeba se zase přemění v andílka- to u nás už asi nehrozí:-(