že jsem si ve světle reakcí na moje reakce přečetla příspěvek Lacenky dvakrát znovu. I přes vysvetlení jejího stavu jsme cítíla totéž, co poprvé, takže v sobě nevydoluji anoi ten pocit viny. Mohla bych se omluvit čistě účelově, abych neubližovala tématu jako takovému, z čistě populistických důvodů, abych otupila vlnu negativních pocitů vůči mně. Nejsem politik a nezakládám si tu fanclub, takže holt setrvám. jediné, co mohu říci, že trochu víc chápu to, že nešlo jen o zpětné racionalizace ale tlak přesvědčení, že handicap je horší než potrat. Ani tento posun ve vnímání ale nedokáže zmenit pocity, že je mi ze stylu lacenčina příspěvku prostě šouflt.