ale sama bych o tom nezačínala. Příspěvek Lacenky byl napsán pro mne velmi kontroverzním způsobem a nějak vysvětlení "sedativa" neberu - nemusela tu uveřejnovat něco, co tedy napsala ve zkratu , v šoku a obluzení před týdnem.
Můžu uznat, že víc mě nastartovaly srdíčkové reakce - nejdříve nasraná a jak opadávaly emoce, cítila jsem potřebu systematičtěji vysvětlovat, proč si myslím, že součet souhlasnými reakcí neprospívá věci samé - až se jiná matka ocitne v podobné situaci, bude obecné mínění zase o ždibíček blíže přesvědčení, že život s postižením nemá cenu a že statečná je matka, která si to včas připustí.
Něco jsem si z těch diskusí odnesla - z počátku jsem byla přesvědčená, že tvrzení, že dítě by ze života nic nemělo, a že život s postižením je horší než smrt, a DOKONCE ŽE BEZ SEXU JE NA PROVAZ, jsem považovala za legitimizace ex post. Po pečlivém přečtení všech příspěvků jsem uvěřila, že některé přispěvatelky tomu OPRAVDU věří, že to není jen zpětná racionalizace. Paradoxně mě nejvíce přesvědčili reakce Mulderky a spol, plné urážek a blicích smajlíků - sama reaguju nejvíc emotivně, když někdo vážně zpochybní to, o čem jsem přesvědčená nejen rozumem, ale i nechci říkat srdcem, ale já nevím, emočně?
Zkrátka ty blicí reakce a nepříčetné výpady mě přesvedčili o tom, že se nesnažím někomu jen narušit fasádu výmluv a racionalizací, ale že jsem se fakt někomu vložila do PŘESVĚDČENÍ. Protože si FAKT myslím, že pro nikoho, ani pro momentálně silné a úspěšné alfa samce není život v rámci takových přesvědčení dlouhodobě příjemný, pokusila jsem se to podat nějak systematičtěji.
Honit triko si tu nepotřebuju, to dělám jinde