Přidat odpověď
Hrouda,
já nevím o jakém začátku mluvíš, odmítání postižených je staré jako lidstvo a já nemohu sdílet tvé procitnutí, že se ve čtvrtek jaksi mimořádně zatáhlo nad planetou, protože tu kdosi zasvědčil o konci svého těhotenství. Od pádu komunismu lze vidět spoustu alternativ životního stylu, to, že je úspěch základní potřebou člověka, je příroda v nás(původně neúspešní nepřežili), to že ho západní civilizace do velké míry spojuje s konzumem, je daleko širší problém, než otázka přijetí vadného těhotenství.
Před 20 lety se náhodně narození s DS nebo s jiným postižením v naší společnosti na doporučení lékařského auditoria ihned separovali a težko říct, zdali by v těhdejším společenském klimatu třeba na tebe zapůsobila taková zpráva jako něco mimořádného. Neříkám, že otázka zařazení a přijetí postižených není naléhavá, ale ona jaksi existuje navzdory tvému vagabundnímu osobnímu zemětřesení posledních dnů a hodin. Statistické srovnání počtu vědomě porozených a hlavně individuálně pečovaných postižených, by tě měla nalít optimismem.
Jelikož tvé příspěvky, pominu-li známá hlášení o dodělávajících dětech v míse, se vyznačují snahou o širší kontext tvého osobního problému, neuvěřím ti, že ti tyto skutečnosti nejsou známé. A neuvěřím ti ani, že jsi po emoci z virtuálního světa rozhodnuta přivést lidstvo k antipotratové revoluci.
Takže přes tvá hezká naléhavá slůvka, se vracíme k tomu, že se jaksi potřebuješ vyvléci.
Předchozí