Ahoj,
zdá se , že máme stejně staré děti a stejný problém. Ovšem Ty más o jeden problém navíc, totiž že žádáš o radu zde pana doktora v poradně. Mám přečtený celý jeho archív a minimálně nad polovinou jeho odpovědí se podivuji /mnohokrát jsme se podivovali i s dětským lékařem/.
Nejsem lékař, jsem jen matka dvou synů, která čte odboronou literaturu, debatuje s lékaři, poslouchá zkušenosti jiných matek a otců, ale hlavně se spoléhá na svůj instinkt. Přesto si dovolím uvést zde několik mých poznatků:
1/ Pětitýdenní miminko n e n í schopno vědomě terorizovat své okolí, jak se Ti to snaží namluvit dr.Jirkovský!!! Pokud pláče, tak má v ž d y c k y nějaký důvod i když Ty si můžeš myslet, že mu momentálně nemůže nic scházet. Je napapané, vykakané, vyspinkané - takže má všechno , co potřebuje. Chyba! Copak ten malý človíček nemá právo chtít jen tak s někým být, bez toho aby se ho hned krmilo, přebalovalo, atd.?!
Já vím, je to únavné, vyčerpávající věnovat se 24 hodin jednomu miminku. Přesto mu těch 24 hodin věnuj a při každém svém zakolísání si uvědom, že už n i k d y Tvé vlastní dítě nebude vyžadovat Tvou přítomnost tak vehementně jako nyní a navíc (to u mne funguje dokonale) si předstev, že se ani nenadáš a bude mu Tvoje přítomnost na obtíž.
2/ Je vědecky dokázáno (dokonce někde tu studií doma mám), že dítě , jehož potřeby nejsou v tak útlém věku respektovány (a o svých potřebách nás dítě informuje v tomto věku pouze pláčem) je později zaostalé, stydlivé, neprůbojné. Proč? Protože ´mu kdysi nikdo nevěnoval pozornost a ono si teď v podvědomí to "odstrknutí" pořád uvědomuje.
3/ Pokud budeš mít jakýkoli problém , obrať se s důvěrou na paní primářku Paulovou z poradny pro kojení a péčí o novorozence. Je to odbornice každým coulem a navíc také matka s vlastními zkušenostmi.
Takže bojuj, houpej, nos a chovej a až se na Tebe to Tvoje miminko za pár dnů poprvé vědomě usměje,bude to nejkrásnější dárek za všechny ty chvíle, které Tě nyní tak ničí.
Drž se - Sandra