K tématu nic nemám, musí zůstat zachováno právo volby, hranici má každý jinde, ano, je to eticky sporné, právě proto to nemůže být jednoznačné.
Ale mimo téma: zajímaly by mě ty osamělé smutné ženské s dětma, co by rády sáhly po chlapovi, který by je měl rád, a byl by to vztah be sexu.
Taky jsem osamělá ženská s dítětem, smutná ani ne
, a troufám si tvrdit, že kdybych měla partnera, který ze zdravotních důvodů přijde o potenci, neopustila bych ho. Ale opravdu si neumím představit, že bych si cíleně někoho takového hledala. Netvrdím, že to tak někdo nemá, opravdu by mě proto zajímalo, jestli se tady najde žena, která by do toho šla.
Mám v příbuzenstvu člověka, který po vážné nemoci zůstal v 55 letech impotentní, bylo to o to horší, že byl poměrně krátce po rozvodu, no, žije, ale sám by si takový život nevybral. A to by se mohlo říct, že už je dost starý a sex nepotřebuje, ale zásahlo ho to tvrdě.
Souhlasím s Norou, že sexuální identita je jednou ze stěžejních částí lidské osobnosti.
Tím nechci obhajovat názor, že by takové děti měly být potraceny, jen píšu svůj pohled na věc.