Děti možná berou všechno tak, jak to je, ale i dítě jednou dospěje. A věřím, že spousta rodičů dětí s postižením by si hrozně přála, aby to ty odrostlé děti taky tak braly - ale není to tak jednoduché. Upřímně říkám, že já bych nechtěla být na místě rodiče, který bude jednou dítěti (a v pubertě to pořád ještě děti jsou) vysvětlovat, že je impotentní a nebude mít děti, pravděpodobně kvůli tomu nikdy nebude mít žádný vztah se ženou, že se neožení... Jasně, člověk může vést poměrně spokojený život i bez toho, ale já být na místě dítěte, asi by mě hrozně užíralo, že o něco - a v tomhle případě o celkem zásadní životní zážitky - přicházím.