Uff, to je docela ošklivá představa.Opravdu se od toho musejí oprostit, jinak si myslím, že by to dělat nemohli. Já bych teda na to neměla žaludek.

Otěhotněla jsem s antiko a bylo to mé čtvrté dítě. zvažovala jsem, co budeme dělat. Manžel (tehdy jsem to vnímala jako ohleduplnost, dnes spíš jako alibismus) se k tomu postavil tak, ať rozhodnu já, že ať to dítě budeme mít nebo ne, stejně to "vyžeru" nejvíc já.
Měla jsem pozitivní HCG test, v děloze nic. Krevní testy, HCG 231, vzhledem k cyklu už by mělo být mnohem vyšší, takže podezření na mimoděložní těhotenství a nebo že je, tam kde má, ale není vše, jak má být. Já jsem naprosto nevěděla, co dělat, na jedné straně jsem si říkala, že čtyři děti nezvládneme, na straně druhé se mnou cloumaly hormony... Můj gynekolog se k tomu postavil pragmaticky a řekl, ať si nic nevyčítám, rozhodneme-li se to dítě nemít, bude-li vůbec. Načež mě dostala věta - No, budeme čekat na akci srdeční. I kdybyste se rozhodla pro interupci, dělat ji předtím, než bude AS je zbytečné (pochopila jsem to tak,že spousta embryí zanikne ještě předtím) a taky se to pak technicky líp provádí, když se to v děloze nemusí moc hledat, je tam menší riziko poranění tkáně endometria...

Nebylo mi z toho moc dobře..
Pak jsem šla na opakovaný odběr krve a HCG bylo přes 4400. Rozhodli jsme se (nebo jsem to rozhodla já, přesně už ani nevím, jak to bylo), že to miminko nedáme. Čekala jsem lecjakou reakci od mého gynekologa, když se při předchozí návštěvě k vzniklé situaci stavěl, tak jak se stavěl, ale naprosto mě rozhodil.
Když jsem mu oznámila, že jsme se s manželem rozhodli si dítě nechat, pohladil mě po tváři a řekl mi - Jste úžasná....