Výstižně napsané, navíc od člověka, který si tím sám prošel...co dodat, cítím to stejně. To jsem se snažila včera vyjádřit tím, jaký život já sama považuji za plnohodnotný, a že stejný bych si představovala pro své dítě. Více o postiženích, která jsem měla šanci vidět příště -dnes tu ponocovat nehodlám, dobrou noc;-)

Ještě dovětek...svěřila jsem se s tímto tématem svému muži. Snad žádný muž tu pokud vím nepřispíval. A on naprosto nechápal, co tu hodiny a hodiny můžeme řešit. Vždyť přece není CO řešit. On to vidí racionálně. Přivést na tento svět děťátko, které by přinejlepším čekaly desítky operací, bolest, ponížení - by nikdy nechtěl. Samozřejmě není v té situaci, jen je to jiný pohled na věc...