Četla jsem odpovědi jiných maminek, obdivuju vás. Mám 2 děti, jedno v předškolním věku a druhé nemá ani dva roky. Co se týče vypravování, tak to nám trvá snad hodinu a půl, v horším případě dvě hodiny. My rodiče oba, jsme po ránu dost pomalí (byli jsme takoví od dětství), máme problémy s sebou, někdy řešíme věci, které by se mohly řešit večer ( jenže někdy nad nimi usínáme..), navíc starší nechce snídat ani někdy i pít, musíme být u toho aby aspoň vypila a kousla si.. Pak ji musíme honit aby se oblíkla, šla si vyčistit zuby - prostě místo toho dělá něco jiného - lítá po bytě, jde si hrát.. a že spěcháme protože musíme pomalu jít, to jde mimo ni. Bojuju s tím už od jejího utlého věku, mladší je snad v tom trochu lepší, ale poslední dobou, když ji mám oblíknout, tak před oblečením každého kusu musím napřed honit po celém bytě, pak se začne strasně vztekat ( to samé bylo i se starší dcerou), to nás dosti zdržuje. Pokud nemusíme být někde na čas, tak to tak nehrotím, jen ráno je to dost frustující pro nás. Vzhledem k tomu, že to děláme několik let, měl by být ranní rituál pro starší dceru jasný, ale není. Přitom je jinak normální, hodně temperamentní dítko.
Člověk by nevěřil, kolik času sežere neustálé honění dětí po bytě, opakované připomínání, že má koněčně toto udělat apod.
Co s tím, může někdo poradit? Mám strach, že v září budeme chodit pozdě do školy (do první třídy).