Syn hraje 3 roky na klavír a paní učitelka tvrdí, že ani nejzapálenějšímu dítěti se nechce každý den cvičit. Tedy- že se mají nutit...protože kdyby hrál jen, když se mu chce, nebude dělat pokroky a přestane ho to bavit. Syn chodí do klasické zuš(nauka+nástroj), doma cvičí 4xtýdně 30min(dle pí uč je to naprosté minimum...ale syn je hodně neposedný a i toto "minimum" je to pro něj obrovský trénink vůle). Každý den cvičit nestíhá, chodí ještě na fotbal a na tenis. Naštěstí máme vše v pěším dosahu, navíc já jsem doma s mladším, takže syn jde ze školy po o domů bez družiny, takže má na všechno čas(tedy mě nepřipadá nijak uštvaný ). Do cvičení ho ale skoro vždy nutím, často se u toho vzteká, ale to je asi povahou... Spíš má taková období-nechuť střídá nadšení. Naše zuš má orchestr jen pro vybrané děti, klavíristů se to stejně netýká. Zato mají docela často různé koncerty, soutěže a přehlídky, což syna hodně motivuje. Také je dobré, že vidí ostatní děti, jak hrají.To je myslím výhoda zuš oproti domácí výuce. Syn má sluch a jde mu to, tak zatím neberu na jeho vztekání a nechuť cvičit ohledy. Beru to kromě hudebního vzdělání i jako cvičení vůle, trpělivosti, sebeovládání-a to náš junior pořebuje jako sůl!Jedině pokud by později třeba nestíhal hrát kvůli přípravě do školy...ale ve třetí tříě je to v pohodě.