ahojda, já jsem nevydržela. Klavír a učitel domů (byl skvělý, dokonce ani ne drahý, a vyloženě škola hrou, žádné procvičování prstokladu a mlácení přes prsty ) což se dělo u nás), ale kluci se spikli a každý den, kdy měl přijít prostě scény od rána, přitom jeden je vyloženě talentovaný a má sluch - ale tuhé prstíky - zpívání ve sboru ho baví, druhému to šlo samo, má šikovné prsty, ale zase ne talent.

Šlo to dobře, po hodině vždycky říkali, že to bylo SUPER, a skončili na dominantách a subdominatách, protože jsme nervově nevydrželi.
Lituju toho moc, že jsem to nelámala víc, kluci si občas zahrají, ale samozřejmě postupně zapomínají. Myslela jsem, že budou mít radost z muziky, mají, ale prostě jinak..... nečekala jsem, že budou slavnými klavíristy, jen prostě zábavu. Nevím, jestli je to chyba naší nedůslednosti, mně je proti srsti lámat věci, co nejdou dobrovolně.