Ahoj Millo,
asi ani já tě nepotěším. Stejně jako Karla, jsem dcerou otce, který také jen zašel každý den po práci "na jedno". Samozřejmě u jednoho nezůstalo. Domů chodil, až když jsme spali, takže jsem ho vlastně nikdy opilého neviděla, vlastně jsem ho viděla jen o víkendech. Jako dítě jsem to samozřejmě nevnímala a když mi maminka v mijich 6 letech řekla, že je s tatínkem rozvedená a že se budeme od něj stěhovat pryč, vůbec jsem to nechápala. Vždyť byl tak bezvadný a měl mě tolik rád. Víkendy jsme trávili spolu, sportovali jsme, hodně se mi věnoval. Protože jsem to tak těžce nesla, rozhodla se maminka s taťkou zústat a dát mu ještě šanci, tu samozřejmě opět zmařil. Jak jsem začala dostávat svůj rozum, začala jsem vidět i ty všední dny, kdy chodil za tmy domu, maminka tajně plakala a já poté tajně do polštáře. Jak já jsem se za něj příšerně styděla, když šel domů opilý, kolikrát jsem si musela ve škole vyslechnout jízlivé poznámky spolužáku na jeho adresu. Byly období, kdy jsem ho vyloženě nenáviděla za to, jak maminku trápí a pak jsem se sama před sebou styděla za tuto nenávist vůči vlastnímu otci. Dodnes mám výčitky svědomí, že s ním maminka zmařila svůj život kvuli nám dětem. Mockrát jsme ho s maminkou prosili, at se jde léčit, dokonce to i několikrát zkusit, ale vždy znovu selhal. Problém byl v tom, že on nepotřeboval až tak to pivo, když měl-li o víkendech nealko, tak byl spokojený, ale on potřeboval ty svoje pivní kumpány. Prý si doma nemá s maminkou o čem povídat. A to je ten hlavní problém, v tomhle je pivařství záludné. On se pivař totiž musí jednak zbavit závislosti na alkoholu, ale hlavně na své pivní partě a to je snad ještě obtížnější.
Asi nejsem ten největší odborník přes léčbu závislostí, ale pokuste se spojit s protialkoholní léčebnou a poradit se s nima, ale po tolika letech pivaření už moc šancí nevidím. Navíc stějně už celý zbytek života budete žít v obavě, zda do toho znovu nespadne, a to na klidu moc nepřidá.
Jako člověk, který si prožil život s alkoholikem a vím, co to je, mám na Vás prosbu. Pro své duševní zdraví a pro vaši dcerku, zanechte marných pokusů s přemlouváním a léčením a odejděte od něj. Ušetříte si spoustu zklamání, ušetříte vaší dcerce spoustu pokoření. Možná si taťku užije více o víkendech, kdy si střízlivý pro ní přijede a bude se jí celý víkend věnovat, ale nebude muset prožít ty běžné opilecké večery, vidět vaše utrápené oči. Ona je totiž ve věku, kdy takovéto věci právě začíná vnímat a je snad horší mít tátu opilce než tátu nemít.
Pivaře nikdo nezmění, ani sebevětší láska. Zachraňte se, dokud jste mladá a máte šanci na nový vztah.
Přeji mnoho štěstí a držím pěstí, ať máte dostatek sil a odvahy situaci vyřešit. Jitka