Diskuze : Hlavní : Otec u porodu

Martasino, já mám téměř všechno jinak než ostatní lidi. Zjistila jsem to už v dětství a vždycky jsem si strašně moc přála být stejná jako ostatní a nikdy se mi to nevyplnilo. Tak už to holt se sebou nějak doklepu. Ale prosím, v příštím životě chci být stejná jako ostatní!

Delete, tak je fakt, že čemu jsem nerozuměla, to jsem si nebrala. Jestli někdo něco takového pronesl, nevnímala jsem to. Jasně že na mě nebyli všichni pořád milí, ale to je normální, pokud zas jiní někdy jsou (ať holky nebo kluci). Patrně jsi potkala příliš mnoho blbců

Taky jsem v pubertě byla v oddíle, ne vodáckém....ale pionýrském (postkomunistický Pionýr), oddíly a tábornictví byl můj svět....a tam jsem se třeba dozvěděla, že "se mnou ani násadou od koštěte" apod. A to nemluvím o tom, že mi tehdy ani nedocházelo, co mi to vlastně říkají....
Ve škole to bylo podobné, poslední den školy, osmáci ve dvojicích zavěšení do sebe jdou špalírem tvořeným všemi žáky školy....o mě se losovalo (bylo 16 kluků na 10 holek), se mnou šel ten, který prohrál...no se mnou....šel ode mě přesně na šířku schodiště....

Nestáli o mě ani kluci, ani holky. Do nějakých 12 let to ještě šlo, běhala jsem biatlon a tam každého zajímalo jen to, jak střílím, pak už to bylo špatné.

Huso, máš můj obdiv, nikdo si neumí představit, jak jsou tyhle pro jiné lidi přirozené věci těžké, a kolik síly to stojí - a nejde to nikomu dost dobře svěřit, nechápali by

Si jednou takhle donesl děda tučné červy na ryby, ale nějak to nedonesl až do lednice a zůstali v předsíni. A milí červi vzali roha a rozlezli se tam všude, museli jsme uspořádat rodinný hon, aby se ta katastrofa zlikvidovala