Diskuze : Hlavní : Rodina a jak v ní přežít

"Můj BM byl naopak čím naštvanějši, tím navenek klidnější a nakonec si prozpěvoval, čímž mě vytáčel do maximálních obrátek."

to bych asi zabíjela, pást se s písničkou na rozčílení toho druhého je na přes hubu

je to krutě daleko od konstruktivní hádky

když já nebo MM zůstaneme u výměny názorů klidní, tak toho druhého uklidníme, ten klidný správně ví, že ten zcela rozrušený má v tu chvíli IQ o pár desítek bodů níž

doprčic výsledkem hádky není vyhrát, ale najít řešení/vysvětlení schůdné pro oba, ne toho druhého složit jak jelena na honu

Rose,
Tohle moc nechapu:

"on by raději jel v sobotu, protože pak má neděli na vzpamatování se... já v sobotu jet nechci, protože musím předem uvařit a případně i něco upéct a to znamená taky něco nakoupit, takže buď nakoupit ve čtvrtek a v pátek večer navařit nebo nakoupit v pátek a vařit o to déle"

No a proc teda nenakoupi a neuvari on? Pro tebe to je - uplne logicky a pochopitelne - silenej stres, kterej nedas! Tak kdyz si to on preje takhle, tak to holt musi udelat on.

Stara huso, pokud jsi ho fyzicky nenapadla, nebo na nej nervala at skoci z okna atd. Tak jsi se ovladla.

Tak ono je hádání a hádání.
A jsou věci v hádkách, které bych já osobně dala na roveň domácímu násilí.
Jako... kdyby mi muž řekl "drž už kurva hubu" nebo mne nazval pí.ou (příklady uvádím z praxe, co slýchám od sousedů), vnímala bych to na úplně stejné úrovni, jako tu facku. A vyvodila z toho následky. Protože tohle je pro mne fakt hard limit.

Breburdo, souhlasím, rozvod je přece velikánský stresor a změna pro děti, a ty i když třeba po letech to vyhodnotí, že rodiče dobře udělali.
Mě přijde hrozně naivní, jak dnešní mladí hodnotí exrémně kriticky výchovu svých rodičů a sami si myslí, že oni chyby nedělají. No asi nedělají ty, co dělali jejich rodiče, ale s největší pravděpodobností dělají úplně jiné, jejichž efekt teď ještě nelze dohlédnout.
Teď jsem zrovna na Twitteru narazila na vlákno o vzteklých rodičích, a zase se to hemží velmi razantními odsudky, odstřižení, radši děti nemám, atd. Já nevím, přece každý rodič má své slabé stránky, a pokud je schopný alespoň trochu to reflektovat, po výbuchu se omluvit atd., tak to nevidím jako takové drama ...rodiče přece nejsou nějaký automaty, nelze se vyhnout tomu, že se člověk někdy rozčílí nebo řekne něco nevhodnýho nebo vyignoruje nějakou potřebu dítěte, nevím, tyhle snahy o dokonalost mi přijdou úplně mimo.