Diskuze : Zdraví : Rakovina

Kamaradka to mela podobně, jak psaly holky. Nejhorsi tri dny po.
Její manzel nakonec zmenil práci, pracoval jako OSVČ aby si mohl čas plánovat a o děti se staral sam. Babicky daleko a vztahy nedobré.
Bylo to naročné pro vsechny. Ale dobrá zpráva je, že se jí zatim nemoc nevratila. Uz je to téměř 10 let. Ťuk ťuk ťuk.
Obdivuji je oba. On mel tedy celkem také nalozeno. Sice zdravý, ale v podstatě na nem to celé stálo bez pomoci ostatnich. Ale zvladli to!

Drž se!

Je mi líto, čím si procházíš. Zkus se podívat na stránky organizace maminysrakovinou, je tam hodne rad, pribehu, nabidka pomoci...Existuje take skupina na FB, sice uzavrena, ale se zakladatelkou maminsrakovinou se o pristupu jiste domluvis, predavaji se tam ruzne zkusenosti, prakticke rady a tak. Moc moc drzim palce, at jde lecba hladce, at zabere a jsi zase brzy zdrava!!!

Je mi líto čím procházíš, přeju ať vše dobře dopadne

Protože se tu až tolik zkušeností nesešlo, tak napíšu co vím ze svého okolí.

Já na chemo nakonec nemusela, takže s tím osobní zkušenost nemám, ale bohužel v mém blízkém okolí jsme měli nedávno 2x.

Řekla bych že je pravda co tu padlo, že to bude hodně individuální, jednak to jak to každý snáší a navíc se ty chemoterapie liší, v obou případech to byl "koktejl" léků míchaný na míru.

V jednom to bylo několik kol, s odstupem tuším tak měsíc, vždy na jeden den v nemocnici kapačka. Nejhůř bylo asi ten druhý den po aplikaci, a postupně s dalšími koly to bylo o něco horší. Dotyčná osoba mi říkala že nejhorší byla pak ta poslední. Nicméně v mezičase dotyčný zvládal i chodit do práce v upraveném režimu (nicnedělání prý bylo nejvíc "na palici"), ale nemá až tak fyzicky náročnou práci. Volno si bral tak na ty cca 3 dny.

V druhém případě dotyčný dostal zavedený port (což obnášelo 2 denní hospitalizaci). Taky několik kol, ale tam to bylo tak že 1 den v nemocnici kapačka, která pak zůstala s sebou domů na asi 5 dnů, a kapala postupně, nosilo se to v takové ledvince. Tam bych řekla že to snášení bylo asi o něco lepší vysvětluju si to že to bylo víc rozložené. Ale také nějaké ty následky po aplikaci, nejvíc ten další den.

Popisovali značnou únavu, brnění rukou, nechutenství.

Ani jeden teda nepřišel o vlasy, ale to je asi vážně podle typu chema. Dostali nějaké léky na lepší snášení přímo od lékaře, ale pořizovali si i nějaké preparáty na lepší snášení, jen teď už nevím co přesně to bylo, můžu se případně poptat. Vím že měli nutridrinky, jelikož jídlu moc nedali.
Plus tedy brali preparáty co se doporučují při onko onemocnění, podkovičník a graviolu.

Nejlepší by asi bylo mít někoho kdo na těch pár nejobtížnějších dnů s péčí o dítě pomůže. Pokud to úplně nelze, tak se připravit předem, pro dítě i sebe jídlo. Záleží asi na temperamentu dítěte. Polehávat, nechat dítě si hrát a jen ohřát jídlo by se snad mělo dát zvládnout. V poledne snad ještě chodí spát, tak ty můžeš taky. Ale stejně na tu dobu v nemocnici musíš nějaké hlídaní pořešit.

Každopádně mít někoho v záloze kdo je třeba na telefonu a zkontroluje tě i během dne hovorem, kdyby se ti udělalo zle, tak takhle malé dítě pomoc nepřivolá.

Držím palce

Co vím od kamarádky, chce to pomoc partnera a ještě někoho dalšího, aby to nebylo jen na něm. Je hodně unavená. Drž se. Hodně sil.

IvCi, přeji hodně sil a brzké uzdravení .
Prodělala jsem onkologickou léčbu s ročním dítětem a chtěla bych ti narovinu říct, že je lepší počítat s horším snášením léčby a být třeba příjemně překvapena.
Rakovina je široký pojem a chemoterapie ještě širší. Takže zkušenostmi ostatních se snášením léčby se úplně nemůžeš řídit.
Každopádně - dopřej si vždy aspoň pár dní po podání chemo odpočinek, ať má tělo šanci zregenerovat. Počítej s tím, že každý cyklus můžeš snášet odlišně (může ti být i podána pokaždé jiná látka - zeptej se na to). Také se připrav na to, že regenerace po každém dalším cyklu trvá vždy trochu déle, jak je tělo už unavenější. Asi jsi to nechtěla slyšet, ale je lepší se s tím dopředu srovnat, než aby tě to pak psychicky srazilo. Nesnaž se být hrdinka a superžena. Teď máš jediný nejdůležitější cíl - uzdravit se. Tomu všechno podřiď.
Já osobně jsem měla nasazenu silnější léčbu, byla jsem hodně času i hospitalizovaná a manžel nastoupil na rodičák, aby se mohl starat o synka i o mě.
Je to už 19 let a věřím, že nyní je léčba šetrnější a také se podávají různé podpůrné preparáty, minimalizující nežádoucí účinky léčby.
Mimčo je každopádně obrovská motivace to vše podstoupit, nevzdat se a ani na chvilku nezapochybovat, že to dobře dopadne . Sama jsem měla léčbu s řadou komplikací a několikrát to nevypadalo moc dobře, ale věděla jsem, že tu musím být pro malého, že musím sebrat všechnu sílu co mám a prostě to překonat. Nezbývá než prostě jít dopředu, hlava nehlava, ať je z tebe co nejdřív zase silná a zdravá máma. Máš za co bojovat. Drž se!