Diskuze : Ostatní : Kosmetika

Huso, to se právě nabízí, že za rezignací stojí nějaká těžká životní zkušenost. A člověku to přirozeně přijde líto.
Ztráta partnera čeká většinu žen, buď ovdoví, nebo jim muži odejdou za jinými. Taková je smutná realita, mělo by se o tom mluvit, abychom na to dokázaly být připravené. Alespoň nepatrně teoreticky, na vlastní kůži je to pak stejně rána, jakou si nelze představit.

Maminka strašně těžce nesla smrt táty. V podstatě se s tím nikdy nesmířila. Ještě na smrtelné posteli ho volala.

Sedmi, maminka se přestala barvit v 70 a vlasy měla na předku hlavy šedé téměř bílé a vzadu ještě tmavé. Vypadalo to divně a kdyby to chtěla sjednotit, musela by si ten zadek barvit. Ale táta umřel a jí přestalo úplně záležet na tom, jak vypadá. Dál než k tomu být čistá a nesmrdět její ambice nesahaly.

Lei, to zní výborně, je super, když se žena takto najde...

Kadeřnice mi vyprávěla, kolik žen s přiznanou šedou/bílou barvou vlasů má. Ale teda vyprávěla, že k ní stále dost často chodí, že i o přírodní barvu je nutné pečovat (tón té šedé se stejně upravuje do odstínu, který víc lichotí)

Federiko, přesně tak to mám.
Dříve než po pěti měsících ani nechodím, to by vůbec nemělo cenu, barvit ten kousíček.
Není to vidět, mám prostě vlasy přecházející od světle hnědé plynule do blond, žádný ostrý přechod tam není. Jen holt po pár měsících toho tmavšího odstínu kolem obličeje přibude.
Kontrastní ostře ohraničená cestička každý měsíc by mě asi přivedla k šílenství.
Až to bude aktuální, změním holt
odstín na nějakou chladnou úplně světlou, v níž se šedá ztratí.