Diskuze : Ostatní : Halloween

Nemeli jsme.
Nikdy, manzel tohle nenavidi.
Rozmaha se to tady neskutecne a vytlacuje tradicniho svatyho Martina.
To chodi kolednici s lampionkama a zpivaji pisne. To milujeme.

Takze kdyz vcera nekdo zazvonil, bylo to samy, co kazdej rok:
otevrit dvere a
"My halloween neslavime, nemame nic pripravenyho. Prijdte na sv. Martina, to budou uzasny sladkosti."

Zabouchnout dvere.

Máme ve vchodě kameru a bzučák, na dveřích kukátko. Vím přesně, kdo zvoní. Neohlášeně nechodí ani domovník, vždycky je upozornění na nástěnce.

Známí se hlásí předem, nepamatuju, kdy naposled zvonil někdo neohlášeně, možná za socíku bez telefonu, a pak různí otravové nabízeči, těm neotvírám, ale to už je u nás zakázané.

V době mobilů mi to přijde jako slušnost, upozornit hostitele předem

tak třeba v paneláku tohle odpadá - u vchodu bzučák a telefon a na dveřích do bytu kukátko

Ja som mala včera s deťmi v MŠ tému “Dušičky vs Halloween”.
Okrem rozdielov sme sa dostali aj k téme smrti, podané to bolo ale opatrněji než som postupovala u vlastních dětí.

"Dnešní děti možná už Dušičky znát nebudou"

boží, ale to je vlastně tvoje chyba
protože

"ani já je teda nijak neprozivam"


já halloween miluju (určitě úplně nová a překvapivá informace v kontextu s mým předešlým psaním ), ovšem to neznamená, že bychom nedrželi i dušičky jako takové... jo, rozjíždíme se tak trochu s kalendářem a letost to zrovna vyšlo tak nešikovně, že halloweenský večer si uděláme na dušičky, ale jinak to celkem rozděluju...
halloween slavíme strašidelnými kostýmy (spokojíme se s nějakým tím líčením, strašidelnými náušnicemi, náramky, řetízky, případně paruka nebo klobouček), uděláme si děsivé občerstvení v podobě dortu, muffinů, párečků v těstíčku, ovocný salát s želé očičky, krvavý čaj a podobně, vyřežeme a rozsvítíme dýni, zapálíme lucerničky a koukáme na strašidelné filmy... celý listopad bude na dveřích věnec z kaštanů s ducháčky a netopýry, na zrcadle v chodbě nějaké krvavé otisky dlaní...

no a taky v rozmezí 2 týdnů objedeme hroby, očistíme náhrobky, položíme vazby, zapálíme svíčky (v našem pojetí je to především hroby z mužovy strany, vezmeme s sebou tchýni; z mojí strany je to hrob mé maminky a dědečka, ale tam chodíme pravidelně při každé návštěvě u táty)... doma si 2.11. večer zapálíme svíčky a vzpomínáme...
myslím, že děti bez potíží rozlišují obojí pojetí vzpomínky na mrtvé, nedělá jim problém oboje pojmout jako součást svého života...