Diskuze : Ostatní : eMiminko

Ahoj Zuzko, nemůžeš mi, prosím, napsta něco víc o té tvé kolegyni, která měla mimčo ve 40? Mě už je pomalu taky tolik, ale strašně silně se mi ozývají touhy po tom malém drobečkovi. Jenom nevím, jestli už nejsem přece jenom trochu v letech. Děti už mám odrostlé a za pár let můžu být babičkou. Ale jsem ujetá, nakukuju do každého kočárku, prohlížím si dětské prádýlko, kamarádky miminko bych uňuchala, mám dokonce dny, kdy toho mám plnou hlavu a pořád přemítám, jestli to máme zkusit, nebo ne. Pokud je tu i nějaká takováhle maminka, prosím, napište mi, jak to všechno snášíte atd. Moc díky.

Ahojky,

jsem obyčejná 23 letá dívka, co začíná mít pocit,že jí utíká život... nemám zatím vlastní bydlení - ono při dnešních cenách bytů to ani není asi nic neobvyklého...nemám po kom byt získat.... smůla... můj současný přítel je na VŠ a čeká ho 5 let studia ještě.... nevím proč ale mám z toho všeho takový bezmocný pocit... miminko už bych moc chtěla, jenže nemám kde bydlet, neměla bych ho jak zabezpečit a to asi není právě to pravé... jenže až mi bude 28cet....možná byt už mít budu když si vezmu úvěr ke stavebnímu spoření, ale zase co to ostatní.. a co když přítel pokud s ním ještě stále budu.... a já doufám že jo, protože to je asi opravdu největší a nejčistší upřímná láska jakou jsem kdy zažila... dlouho jsme byli (několik let..) kamarádi a pak najednou :o)) No ale hlavní otázka je.....kdy je pozdě? kdy je brzo?......KDY?! zkuste mi prosím poradit...možná jste se někdy taky cítili jako já....prosím...děkuji Katka

Ahoj všichni,
možná se někomu z Vás stalo něco podobného a bude mi moci poradit.
Mé dceři budou v listopadu 3 roky
a chtěla bych, aby nastoupila
do školky (od listopadu nebo
od ledna). U zápisu mi řekli, že mají plno a dávají přednost starším dětem, tudíž ji nevezmou.
Chtěla jsem, aby ji alespoň vedli v evidenci na příští rok, aby tedy mohla nastoupit ve 4 letech. To tedy mohou udělat, ale bude se měnit ředitelka a je možné, že ta nová na takový zápis nebude brát zřetel. Myslela jsem si, že pokud do té školky patříme podle bydliště, tak ji prostě vzít musí, vždyť je to státní zařízení, které je financováno z našich daní.
Nevíte někdo, zda taková povinnost existuje a zda je možné se nějak
bránit, třeba na školském úřadě?
Podotýkám, že dcera je normální, zdravá, není alergik a nemá žádné zdravotní omezení.
Nyní situaci nějak vyřešíme, chodí 3x měsíčně na dopoledne do jesliček
a pokud budeme chtít, může tam chodit i denně do 4 let (nebo
zůstane ještě rok doma).
Ale co potom? Co když ji do té školky nevezmou? Možná jsem zbytečně nervózní, ale nečekala jsem, že takový problém přijde
a ráda bych byla nějak "vyzbrojená", kdyby nastal.
Helena

Ahoj Kateřino a Alice,

se zaujetím jsem si přečetla Vaše zkušenosti s létáním s dětmi. Naštěstí další lety už nebudu muset létat sama, ale Skoky nám bude pomáhat.

Já osobně létám ráda a ze zkušeností, které prozatím mám, mi vyplývá jediné. Menší letecké společnosti mají zájem na tom, aby se cestující v jejich letadlech cítili dobře a svého zákazníka si váží, i když cestuje „jen“ v ekonomické třídě. Oproti tomu zaměstnancům obrovských leteckých společností je to vcelku jedno. O jednoho cestujícího míň, nebo víc.... na tom nesejde. To jen můj názor, každý může mít pochopitelně jiný. Teď když máme Adámka, budu moct začít srovnávat i cestování s dětmi (stejně jako Vy).

Souhlasím s Kateřinou, že na dálkové lety je lepší počkat, až nastoupí do letadla všichni lidé. Na krátké cesty si nemyslím, že je to zas taková výhoda. Mně vyhovovalo víc, když jsem se v klidu mohla s Adamem usadit, ostatní lidé se netlačili v uličce a nesledovalo mne dalších X párů očí, proč mi to tak dlouho trvá, než se posadím. Je také rozdíl, nastupuje-li se do letadla přímo „chobotem“, to pak klidně můžu čekat v hale, než všichni nastoupí. Když se však k letadlu jede autobusem (jako my ve Frankfurtu) a k čekání na nástup do letadla vám zbyde jen letištní plocha (je –10°C a sněží), to se pak každý tlačí na schůdky, aby byl uvnitř první....

Proč jsem si brala do letadla tolik zavazadel? Protože jsme se do Anglie stěhovali a ne jen jeli na dva týdny na dovolenou. Většinu věcí sice vezla stěhovací firma, ale ta nám přivezla věci až do našeho nového domu. Týden jsme bydleli v hotelu a všechny věci potřebné k pobytu se mi do velkého kufru jednoduše nevešly. Důležité doklady a cennosti jsem si radši nechala při sobě na palubě, takže to také zabralo trochu místa. A pak už byla jen Adamova přebalovací taška vyskládaná plenkami, jídlem a pitím, pár hraček a léky (to ještě bral antibiotika a sirupy na kašel). Kočárek jsem také brala malý skládací, aby nebral moc místa.

Jinak moc díky za další tipy na cestování, některé určitě využiju. Příjemné létání!
Ahoj Káča

P.S. Kateřino, klidně se může stát, že to sedadlo ti seberou. Mně se to kdysi stalo. Na jedno místo vydali dvě palubní letenky. Letadlo bylo plné, takže kam pána posadili, to nevím. Já seděla dřív ;-) Kamarádce se to stalo také, jen s tím rozdílem, že vydali celkem 4 palubní letenky navíc a pak dvě hodiny hledali dobrovolníky, kteří „rádi“ počkají na další letadlo. To další letadlo letělo za tři dny a stalo se to na Kubě. :o)

Ahoj Simono
Nemám zkušenost s atopickým ekzemem, ale mám lupenku a po porodu se mi hodně zhoršila a protože stále kojím nepřicházejí ty "užasné" mastičky v uvahu. Moc mi ale pomohli v Sanatoriu pana profesora Novotného ve Štěpánské ulici v Praze. Zde se léčí i ekzem na principu pobytu u moře, koupeš se ve slané vodě a zároven se opaluješ. A protože tam mají i malé vaničky chodí tam nejspíš i dětičky. Můžete to zkusit.