Diskuze : Drbárny : Úzkosti a strachy

Dovoluji si oznámit, že taky žiju.
Pravda - AD nemám (zatím), nehulím, nepiju - tomu co provozuju, se tady, na jihu, pití říct nedá.
Mám 8 kilo navrch padesátka mi pomalu funí za krkem, běhat mě nepřinutí asi nikdo.
Po letech živnostničení a home office jsem svou přítomností poctila jednu nejmenovanou společnost a zatím dobrý.
A mláděti je 11 .
A protože jsme s Kač - jak to nazvat - v čilém kontaktu, tak snad můžu napráskat, že spolu občas vyrazíme za hranice nejen všedních dní

Chces mi rict, ze ta sexy mlada krasna kocka co na me tuhle vykoukla z FB jsi ty???? A ze to je ta sama kocka, co si tu stezuje na kila a deprese? Tomu neuverim...

Kač, to já nemyslela že ty piješ, to fakt ne. Vím že jsi chodila k psychologovi, takže jsem tak nějak předpokládala, že máš AD. Možná by mi taky pomohly udržet veselou mysl, ale napřed bych se musela dokopat, a to se nevede. S mojí perspektivou to tak stejně dopadne. Jedna kamarádka mi jejich účinky popsala slovy "vím že je to pořád na ho.no, ale už mě to tak nes..e", což se mi celkem líbilo.
Jdu se narvat sacharidama, máme dnes výročí svatby a manžel nezapomněl (jak už jsem za ty roky zvyklá) a přinesl tiramisu. Dietní režim je teda v háji, ale je mi to jedno, radši to zítra vyjedu na kole.

Beham,beham...30-70km mesicne. Ale vaha stoji mrcha, jeste by to trochu chtelo.
Co jsem napsala vyznelo optimisticky, neb se snazim si ten pracak a nezamestnanost (a hlavne nezamestnatelnost) nepripoustet. ALe obcas me prepadnou chmury...40tka na krku, dve male deti...do duchodu daleko.
Kac, kdybys mela premiru prace co se da delat vzdalene na PC, tak klidne napis

Protoze karieru jsem vzdala a protoze poslednich 6 let beham jen po laznich, rehabilitacich s Eliskou, tak jsem si udelala kurz masera pro zdravotnictvi, tejpingu a dalsi kurzy a jeste nejake chystam a sem tam mam korunu z tohodle. A lecim sebe, rodinu a deti...Ale na vyvazani z pracaku to neni.

Sáro, to jsi dobrá Já na sport moc nejsem, běh už vůbec ne, ale v červnu už jsem se na sebe nemohla ani kouknout, takže nastoupila rychlá chůze a cyklistika, jídelníček jsem vyladila na stobklubu a 7 kilo je dole a kouknout už se na sebe můžu, dokonce i ve dvoudílných plavkách. Ještě 3 kila bych ráda zrušila a misi "hubnutí" tím ukončila. Tak uvidím, jak to půjde v praxi.
Práci nemám (taky mě bohatě vyplatili za to, že už tam nepolezu) a není divu, protože ji hledám jen velmi okrajově, mám hrůzu z nějakých pohovorů, úplně se mě zmocňuje panika jen na to pomyslím. Asi bych se měla po tvém vzoru vzchopit a zapracovat na tom třeba i s pomocí psychologa, ale já jsem takový odkladač. Takže jsem z toho sice na nervy, ale nijak to neřeším, ono nám to takhle celkem vyhovuje. Nárazově něco vydělám, ale tomu se nedá říct práce.
Kač, v rodině mám jasný příklad toho jak to dopadá, když se něco řeší alkoholem, takže tímto směrem se vydat nehodlám, hulení mi způsobuje nepříjemné pocity a AD jsou na předpis. Jednou už jsem byla k psycholožce objednaná, ale zbaběle jsem to zrušila. Představa, že cizímu člověku o sobě vykládám mi dělá hůř, než když zůstanu doma a udělám si kafe. Blbý, no, takovej začarovanej kruh. Takže furt potřebuju ten impuls...
Co Ondrášek, jak zvládá(te) epi? Doufám, že se ji podařilo alespoň jakžtakž stabilizovat.(To je tak jediné, co jsem tu před časem pochytila)