Diskuze : Peníze a bydlení : Úklid domácnosti

Oblečení ze 70 a 80 let se dá prodat do vintage shopu

Ano, my jsme koupili nedavno nemovitost se vsim vsudy, skanzen 70. a 80. let, nedotceny.
Pani byla hromadic obleceni, ale mela vkus a penize.

Po jejich predcich jsem nasla kozena predvalecna alba fotografii a pohlednic, peclive a dokonale popsana.
Nikoho to nezajima, ani zijici potomky a jejich deti, ty uz driv odnesli jen veci, co se daly okamzite a se ziskem prodat.

Pada tam na me vsechno, marnost nad marnost…

To, co popisuješ, bych nazvala organizovaný hromadič. Jednou jsme po takovém koupili dům a bylo to šílený, dost dlouho trvalo, než jsme ho celý vyčistili, dalo to dvě plné Ávie barelů, nacpaných věcmi, co se "určitě jednou můžou hodit". Ty barely byly poskládané na zahradě, prázdné, asi se taky měly hodit.
Moje matka je taky hromadič a navíc bordelář, když jsem po ní převzala chalupu, tak mi trvalo týden, než jsem jí očistila od toho nejhoršího a další týden, než to bylo úplně OK, a to jsem v úklidu tohoto typu razantní a rychlá.
Doma si vyložené užívám prázdný prostory, na zahradě máme jenom gril, sezení a schovanou sekačku, žádné hromadění nepotřebujem, všechno se případně dá koupit.

Před pár lety jsme koupili nemovitost, ale museli jsme to vzít se vším uvnitř. Bylo to šílené uklízet. Byly tam i zajímavé věci, ale kam s nimi. Vyklízela jsem to několik měsíců. Poučení pro mě. Nehromadit. Protože až zemřu, kdo to bude vyklízet? Takže teď se hodně snažím třídit.

Oblečení mám také hodně.
Po dětech už ne, to už se mi podařilo všechno zlikvidovat, nechala jsem si jen pár kojeneckých minikousků na památku.
Ale své oblečení mám nastřádané snad za dvacet let. Všechno mi připadá zachovalé, často i nadčasové a mám zábrany to vyhodit.
Ale letos mám závazek, že už to opravdu půjde pryč, abych neskončila jako potrhlá seniorka zavalená haldou nepoužitelných prehistorických hadrů.