Diskuze : Hlavní : Děti a sport

tak to bylo za mého mládí
občas jsem ostatní litovala, že "musí" do hudebky, kroužku, sportu, já jsem si mohla jen tak lítat
v dospělosti jsem ale litovala, že mě rodiče do ničeho nevedli a nikam nedali
sama jako dítě jsem nic nepodnikala, nebyla jsem ctižádostivá ani soutěživá, ani mě nenapadlo, že bych mohla sama od sebe něco chtít... (to zas souvisí se situací doma, "poslouchej a mlč" bylo krédem, vím, jak v 10 mě šokoval přítel matky, co se mě ptal, jestli chci chodit do folklorních tanečků, a já místo abych řekla chci-nechci, jsem koukala na mámu, co jako ona na to, a on - já se ptám Tebe... pro mě do té doby nepředstavitelné, někoho zajímá můj názor??)

ahoj, dcerka sport furt dělá? jede ten autoimunitní protokol? nebo jen léky nebo léky + alternativa?

Půlko, kluci doteď občas vzpomínají na pražské sídliště, kde jsme bydleli do jejich 10 a 12 let, v něčem mají pravdu, bylo tam opravdu dost hřišť a míst kde se mohli scházet, kopce na sáňkování taky lepší a na skateboard a inliny taky. Ale je fakt, že to sídliště bylo z tohohle hlediska fakt dobře řešený, tam jsem se nebála pustit ven samotnýho ani předškoláka.

Ale i oni uznávají, že venkov má zas jiný výhody - zahradu, kde můžou střílet z luku nebo vyrábět a testovat larpový zbraně, řeku na koupání a tak.

Maleo, rozumím. Dojíždění je problém velký. A ano, když je to pár lidí ve vsi, je to blbý.

Kouzlo s samozřejmě v tom, že ty na žádné hřiště chodit nemusíš a dítě muze mit pohyb venku beztak.