Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : listopad 2005

Baru,

mám Bebe confort High Trek. Pár jich tam jezdilo:))) A svatební cesta dobrá:)))

To v tom metru bylo právě ještě u nich, fuj:((((

No, mě se tam líbilo, ale že bych tam musela zas. Jak je z Paříže někdo šíleně nadšenej, tak to se o mě říct nedá. Je to tam hezký, ale ty negativa s cestováním a spoustou lidí a vedrem a bleee:)))) tam jsou:)))

Péťo, krásný. To pozitivní ti závidím, já v Paříži ještě nebyla a chtěla bych. S tím kočárem jsi tam skvěle zapadla, viď :-)? Jste teda odvážní cestovatelé. Ta doprava s kočárem mě zaráží, myslela jsem, že Francie je vyspělá země a tohle tam nebude problém. Inu jiný kraj...

Ahoj holky,

tak jsme zpátky. Cesta tam v pohodě. Budili jsme Eli v půl pátý - myslela jsem, že jí nevzbudíme, ležela jak zabitá a o nějakým vstávání nechtěla slyšet.
Ale pak měla dobrou náladu, celou cestu byla vzhůru, i v letadle. Kecala, hrála si, pila, takže fakt dobrý.
Pak jsme se snad čtyři hodiny dopravovali vlakem, metrem apod. do hotelu do centra.
Jejich metra a vlaky jsou fakt krize největší, furt musíš hledat někoho, kde ti otevřou na kočárek, protože tam neprojedeš, pak hledat vchody, kde to s kočárem jde, pak tam zas třeba u toho nikdo nesedí a přes foun tě pošlou jinam, že tam teda nejdou apod. Fakt šílený. Cesta zpátky stejná - navíc jsme uvízli mezi metrem a vlakem na letiště a nikdo nebyl schopnej nám říct, jak se máme s tím kočárem dostat ven, už jsem se bála, že tam zůstanem:))))

Bylo navíc šílený vedro, takže jsme byli spocený jak myši, včetně Eli v kočáře. Ta tam přes den pila i 500 ml vody, navíc jsme šli první den s mei tai, takže bylo ještě větší vedro:/ Pak už jsme jezdili jen kočárem...
V sobotu jsme ušli nějakých 30 km, moje nohýýýý auuuu. Jsem hotová:/
Ale to vedro a cestování bylo nejhorší:(( Jinak ale dobrý. Stavěli jsme vždycky v parku, když se Eli prospala, ale zas mohla lízt a nemusela jen celej den sedět, takže se jí to snad taky líbilo...

Cesta zpátky už byla horší, protože byl večer a to je Eli zvyklá jít spát, takže asi prvních patnáct minut v letadle šíleně ječela, ale pak mi usnula v náručí a vzbudila se až v Praze, takže to zas tak hrozný nebylo...

Tady jsme v parku a Eli se dožadovala bagety:))



Eiffelovka



Eliška lezůň a v pozadí Eiffelovka



Sacre Ceour (snad se to tak píše:))))
(Pro znalce filmu Amélie - zjistila jsem, že tady se natáčela ta část filmu, jak Amélie v převleku předává album s fotkama tomu tajnýmu klukovi:)))) - jsou tam ty kukátka na celý město apod.:))



Eli se válí v parku na trávě



Jde po foťáku:)))



A takhle usnula, chudinka unavená, včera v letadle



A ještě jsme včera měli jeden hroznej zážitek, myslela jsem, že umřu strechem.
Jeli jsme metrem, najednou tam někdo vědomě nechal tašku a zmizel, lidi co seděli okolo, začali vystupovat, my si toho všimli pozdě, takže jsme vystupovali až další zastávku, ale to byli snad nejdelší 3 min mýho života:(((( Jsem se tak bála:/ Koukala jsem na Eli a říkala si, že tohle je určitě konec. No, naštěstí nebyl:)))) Ale člověk fakt nikdy neví:/

Marci my máme Omegu od BBC a jsem též spokojená.

Naxi, tuhle židli sháním za levno z druhý ruky:-) ale kdyby byka i jiná, vůbec bych se nerozpakovala. zatím krmím Jónu v lehátku, ale to nejde polohovat až do úplnýho sedu a taky s ním nemůžu ke stolu.

díky za další tipy:-)

přečtu si vás až večer. hezký den!