Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : listopad 2003

Li, včera když jsme byli v poradně, tak doktorka malému taky zkoušela přetahovat pindíka. Celkem to šlo, ne úplně. Říkala, že je to normální, máme přetahovat ve vodě při koupání. Do tří let je prý čas. A kdyby to nešlo do pěti let, udělá se zákrok, prý je to taková speciální jehla, jen se to lehce nařízne, pak koupe v heřmánku, prý nic drastického a NE OBŘÍZKA.
Tak nevím, co ti to doktorka a proč říkala.

U nás noc dobrá. VZbudil se jen dvakrát.
Teď vařím oběd. Odpo půjdeme ven, doufám,že nebude moc pršet.

No nic. Tak zatím. Jitulko kde jsi??


Na nočník malého nedávám.
Jo a do vany se můžu naložit, malej u mě stojí, povídá mi, nebo si hraje v koupelně...dobrý.

Sev, dr. staršila doopravdy obřízkou. Taky kvůli tomu se vás vyděšeně ptám, jestli je to normální postup. Díky za uklidnění, asi to bude vážně chtít vyměnit dr. :o(.

Li, tady se pretahovani zda se vubec nevede. Jeste se me na to nikdo neptal ani to nikdo nezkoumal.

Aliku, v te adopci na dalku prispivame na skolu a skolni pomucky, tak nevim, jestli by te to bavilo. Info o Harriet (teda to co zatim mam) vam se dam vecer, mam ho na domacim pocitaci.

Jo a jeste Li, dneska Kuba se slovy mama mama vstaval pred pul sedmou, nastesti jsem vcera sla spat uz v pul jedenacte, takze nejsem sice svezi, ale taky ne uplne chcipla.

Jinak u nas taky trejda vi, kolik je s Kubou prace, akorat ze kdyz ho hlida on, Kuba si zpusobne hraje a necha ho delat na pocitaci, kdezto kdyz ho hlidam ja, tak po mne porad leze a jeci a musim si s nim hrat, nebo ho nechat datlovat na pocitaci.

Vcera vzal trejda Kubu k doktorce, nelibilo se mi, jak si Kuba tahal ucho, a samozrejme ma opet nabeh na zanet, nastesti jsme to chytli vcas, tak dostal kapky, a jen kdyz se to nezlepsi, dostane ATB. Ale ja myslim, ze se to zlepsi, protoze po dvoji aplikaci kapek se vcera uz za ucho netahal.

A na zachod se mnou Kuba chodi taky, ale nejvic ho tam zajima odpadkovy kos a nebo bouchani do vany. A pindulu si taha porad a strasne se tomu smeje.

Sev, jak jsme tu jednou debatili o tech gumovych podlozkach do vany a jejich udrzbe, tak ja jsem tu nasi o vikendu vyprala normalne v pracce s praskem a savem, na 40 a na nejnizsi otacky, a je nadherne cista. Doporucuju.

P.S. Kuba za mnou na záchod taky chodí. Akorát spíš chodí za mnou a ne proto, že by ho zajímalo co tam dělám. Stačí tam vždycky napáchat dost škody, pokud se zrovna na záchodě zdržuju delší dobu:o)))))) Včera například skvěle ohodil pomocí bidetu zeď a strop.....:oDDDD
A taky jsem si uvědomila, že nechápu, jak se můžete nakládat do vany, když jsou ti vaši malí vzhůru...já když se sprchuju nebo koupu za jeho přítomnosti, tak za mnou okamžitě leze. Do vany teda ještě nevlezl, protože se tam naučil vlízt před nedávnem, ale už asi třikrát za mnou vlezl do sprchy (samozřejmě oblečený). On je na vodu strašně ujetej (asi jako všechny moje dětičky)

Reagujte s klidem na ty, co vědí všechno nejlépe. Ten správný okamžik pro hrníček totiž určuje vaše dítě!

Číí, káka, e-e. Ze začátku to není žádný problém. Když balí rodiče jemný zadeček miminka do prvních plenek, většinou ještě nemyslí na výchovu k udržování čistoty. Hory plenek však rostou a dítě roste také. Na přebalovací stůl se už vejde jenom po zadeček a máma s tátou, kteří dřív toho svého zabaleného miminka neměli nikdy dost, najednou ho dost mít začínají.
Na hřišti si už dítě na houpačku vyleze samo. Už s ním je možné chodit po návštěvách. Najendou člověk všude slyší otázku: "Jesltipak už chodí na nočníček?"
Dítě bez plenek je často chápáno jako důkaz úspěšné výchovy. Problémy s čistotou jsou naproti tomu hodnoceny jako projev selhání rodičů.
Někdy to jsou matky, které zahajují otázkou týkající se nočníčku jakýsi druh vzájemné soutěže. Častěji naléhají babičky, tety nebo starší sousedky: "Moje děti byly čistotné už v roce!" Tato věta zní pro mnoho matek jako hrozba.
Naléháním přitom maminky nedosáhnou vůbec ničeho. Vědci totiž už dávno konstatovali: Správný okamžik pro nočníček nebo toaletu určují ti malí sami. Stejně jako pro lezení, běhání a mluvení má každé dítě i pro svou velkou a malou potřebu vlastní časový plán. A ten u většiny dětí říká, že někdy mezi druhým a čtvrtým rokem již nebudou potřebovat žádné pleny. Výzkum dokazuje to, čemu rodiče často nemohou uvěřit: Děti, u kterých se prováděla výchova k čistotě pravidelným nabízením nočníku, připomínáním a nočním buzením, jsou průměrně ve 28 měsících přes den suché. Děti, které nedostávají žádnou speciální výchovu k čistotě, ale mají možnost pozorovat rodiče nebo sourozence, jak chodí na toaletu, to dokážou v průměru také ve 28 měsících!
Většina dětí se nejdříve přestane pokakávat a potom pomočovat. Nejdříve se samostatná kontrola daří přes den, po několika týdnech až měsících už stačí i v noci jen pyžamové kalhoty. Podle čeho rodiče poznají, že by to jejich dítě mohlo zkusit bez plen?
- Dá jasně najevo, když jsou pleny plné. Ukazuje na to a pojmenuje obsah plen svou řečí.
- Svou potřebu už nevyřizuje nepozorovaně, ale prozrazuje mimikou a gestikou, že se "to" děje. Často se za tím účelem uchýlí do nějakého klidného koutku.
- Plná plena je mu nepříjemná, chce být přebaleno.
- Sleduje rodiče a sourozence odcházející na toaletu a zajímá se o to, co se tam děje.
- Nechce si už nechat dát žádnou plenu.

Dříve než děti dokážou dávat uvedené signály, musí zvládnou několik vývojových kroků. Musí pochopit, že kručení v břiše a pocit tlaku na měchýř souvisejí s vyměšováním. Potřebují získat cit pro čas, aby se dostaly včas na hrníček nebo na toaletu. A musejí s jistotou ovládat svalstvo střev a močového měchýře. Až ve třetím roce života jsou nervové dráhy natolik vyzrálé, že je možno kontrolovat svěrače. Až když jsou spleněny tyto podmínky, je dítě vlstně schopné vzdát se plen. Kdo začne s výchovou k čistotě příliš brzo, dosáhne proto často opaku toho, v co doufal. Mnoho vědeckých studií dokazuje, že školní děti s problémeme pomočování byly posazovány na nočník většinou příliš brzy, v průměru v 17,5 měsících. Naproti tomu pro děti, u kterých se pomočování nevyskytuje, byl nočník nebo toaleta tématem až ve dvou letech.
Každá matka a každý oteč už nejspíš slyšeli zprávy o úspěších jiných rodičů, jejichž děti, sotvaže se dovedly posadit, již používaly nočníček nebo toaletu. To, co vypadá jako úspěšná výchova k čistotě, je ale pouze zdánlivý úspěch. Svědčí jenom o tom, že tito rodiče sledují a perfektně kontrolují rytmus svého dítěte. Když jde potom doopravdu něco do hrníčku, není to ještě žádný důkaz, že dítě ovládá své tělo. Pouze se chytilo do hrníčku to, co by se jinak ocitlo v pleně.
Donucovací metody při výchově dítěte k čistotě spíše škodí nežli prospívají. Rodiče by nicméně tento krok ve vývoji neměli nechávat zcela bez komentáře. Děti potřebují pozornost - i ve svém úsilí zbavit se plenek. Vývoj k čistotě můžete podpořit, aniž byste na dítě vykonávali nějaký nátlak:
- Protože se děti učí napodobováním, neměli byste toaletu zavírat. Když to vydržíte, strpte u sebe malého pozorovatele.
- Oblékejte dítě tak, aby se rychle dostalo z kalhot. Tedy žádné složité přezky na pásku nebo kalhoty s laclem. Nejlépe si poradí s kalhotami v pase na gumu.
- Zůstaňte klidní, když půjde něco vedle. Doba pro návyk na hrníček spadá často do období vzdoru. Proto byste neměli připustit, aby se z toho stal mocenský boj. Dvouleté dítě přijde velice rychle na to, že máma ho možná může přinutit, aby šlo na nočníček - o jeho obsahu ale rozhoduje samo!