Diskuze : Hlavní : Metoda pevného objetí

Podle mě je JP extrémistka
Pro mě je teda těžko představitelný, že se mi dítě vztekne u oběda a já po něm skočím a začnu ho objímat Ale děti do sklepa nezavírám
Kromě toho mám dojem, že si tradiční kultury dost idealizuje.

Víš, já tady nehodlám rozebírat podorobnosti - už takhle jsem byla až moc konkrétní, než jsem chtěla.

Pro nás to bylo dobré.
U nás to zabralo tak, jak mělo. A to je důležité.
Je dobře, že se můžeme svobodně rozhodnout - o tom to přeci je. Pro každého je dobé něco jiného.

Snad jen...Šok jsem zažila, když jsem zjistila, že se to dítě změnilo - během té doby v PO... to byl pro mě šok. Ne to, že jsem ho držela!


Držím palce, ať Ti synek dělá jen radost.

Markéto OT: Máš TAM vzkaz.

Jestli je srovnání s Vojtovou metodou adekvátní, nemohu posoudit.

Mirko, u Tvého vyprávění mě zaráží několik věcí:


Co myslíš tím, že YTvoje dítě je víc osobnost než Ty, že jsi nevěděla kudykam? Zní to, jakože jsi byla na konci sil a zvolila řešení, o kterém jsi pouze četla, nikdo Tě s tím neseznámil osobně (u Vojtovky to kritizuješ, když ji někdo praktikuje neodborně)
Byl to pro Tebe šok, že pak jsi měla najednou jiné dítě: Co když to bylo pro to dítě rovněž šok a změna nastala právě vlivem šoku?
Píšeš že Tvé dítě je zdravé, přesto jsi na něj tuto techniku aplikovala. Neměla bys podstoupit nějakou změnu myšlení, chování spíše Ty? Abys nebyla "mí"n osobnost"?


píšeš: ...že moje zkušenosti a pravda nebyla jeho pravdou a jeho zkušenostmi

- proč je cílem, aby moje pravda byla pravdou mého dítěte?

Rozumím veškeré té Prekopové omáčce - láska, souznění rodičů, moci se spolehnout na své jistoty, dát dítěti hranice. Nerozumím technice, kterou se toho dociluje, nerozumím, proč je normální si myslet, že toho docílím násilím, taky nerozumím, proč je to učení plné náboženství, jakoby ateista nemohl mít klidné dítě a dobrý vztah k němu a k svým rodičům.
Píšeš:
Moje dítě bylo, zejména jako miminko a batole, značně nestandardní a velmi velmi náročné, nechtěl si kupř. hrát tak, jako malé děti, od malička ho fascinovaly věci jako čísla, písmena...barvy, auta, značky atp... navíc je silný extrover - utíkal, nedržel se za ruku, vzdaloval se v neznámem prostředí ode mne tryskovou rychlostí bez ohledu na cokoli.... já neměla takřka žádnou podporu okolí....
nedokázala jsem mu rozumět - pochopit ho...

Proč bychom měli napravovat děti, aby si "hrály jako ostatní"?

A nejvíc mne šokuje, mimo jiné, proč píšeš:

Ano - já jsem kontaktní - velice... moje dítě nebylo - musela jsem ho to naučit!! A naučila... stejně, jako jsem ho musela učit jíst... dondes ho učím-ochutnávat...
Já své dítě učím věci, které ostatní děti umí od narození.... naopak ho neučím to, co se běžně děti učí.... to on zvládá sám... čísla, písmena, čtení, ovládání elektroniky...

- proč je NUTNÉ, aby dítě bylo kontaktní? Je to jeho volba!
Věřím, Mirko, že Tvoje pevné objetí se zdaleka neblížilo tomu, jaké popisuje v M8mo táto objemi mne Prekopová jako vzorové,. věřím, že bys nenechala své dítě v zájmu lásky počůrat, věřím, že jsi dobrá maminka a nepovažovala bys za normální tuhle super věc praktikovat několik hodin denně, jak popisují některé dnes velké oběti pevného objetí.

eriko a co když je to tak, že to dítě se nechá pak obejmout, protože bylo přemoženo a donuceno,pamatuje si to a ví, že nevyhraje? k čemu to pak je, vždyť je to jen rezinace!