Diskuze : Záliby : Divadelní představení

Jinak asi loni? v Papilonii, opět, vzdor informaci "nechytejte motýly" jsem viděla davy dětí motýly chytat a holčičku třímající velkého motýla, jak si ji maminka hrdě fotí.

Můj nejotřesnější zážitek z loňska. Šli jsme s rodinou na divadelní představení amatérského souboru. Oni jsou tedy úžasní, jejich úroveň vysoce převyšuje to, co se běžně pod pojmem ochotnické divadlo myslí. Ovšem naposledy jsme měli tu smůlu, že na představení dorazil bratr jednoho z účinkujících herců s partnerkou a bohužel oba sjetí pod obraz. A k dovršení smůly si sedli vedle nás. Alkohol jsem necítila, museli jet v nějaké chemii. Ženská vypadala spíš na usnutí, kývala se dopředu dozadu, padala jí hlava a jen sem tam ztěžklým jazykem cosi zablekotala. Zato chlap byl naspeedovanej jak ďas a celé představení co chvíli zahalekal: "Ty jo, brácha, ty seš bůh, seš skvělej, dobrý brácha, jedéééš, můj brácha je bůh..." Do toho tleskal a pískal. Možná si v chemickém oparu myslel, že je na sportovním utkání. S dcerou jsme ho napomínaly několikrát, ale bavte se se sjetým debilem, jen na nás upřel skelný pohled a vůbec nechápal, co po něm chceme. Z toho představení jsem nic neměla, leda vztek.

Ropucho, přesně, už když jsem před 30 lety chodila s mamkou na operu, do Národního, Stavovského, i do Státní opery, tak tam vždycky byli lidé oblečení různě, od džínů a batůžků, až po dlouhé večerní šaty. My jsme vždycky měly něco mezi, prostě společenské oblečení, ale žádná velká róba.

tak určitě důvod

Krokodýl Dundee bez klobouku nebyl zdaleka tak zajímavej, prostě ho mít musí

Humlovi v Chalupářích bez čepice stydla hlava

přece byste jim neuzmuly pomůcky ochranné a kompenzační, nepřejícnice

Tak dnes jsem o přestávce v ND viděla i malého psa na vodítku... A jeden pán, cca 25 let, Čech a celou dobu v kšiltovce, sundaval jí až když zhasla světla a nasazoval hned, jak se zase rozsvítila