Diskuze : Drbárny : Drbárna o čemkoliv

Půlko, je to individuální.
Mého tatínka představa důchodu také děsila, neuměl si představit, že z něj bude "dědek". Ve věku, kdy by teoreticky měl odcházet do důchodu, si zakládal živnost a učil se úplně nové věci.
Pracoval do slova a do písmene ještě na smrtelné posteli, v nemocničním pokoji seděl s notebookem a telefonem. Někdo to tak má a je to také v pořádku.

Neznámá, tak ve věku po šedesátce už je to zase něco jiného než ve věku po padesátce, kdy chodily do důchodu starší ročníky žen.
Kdybych šla do důchodu jako moje maminka, tak bych to měla už na dohled, a na to se zkrátka ještě nějak necítím. Jenže maminka byla ten uštvaný typ, který zvládal děti a domácnost při plném pracovním úvazku, kdysi ještě s pracovními sobotami, krátkou dovolenou... Vůbec se jí nedivím, že z toho vystoupila ochotně a jak říkala, trvalo jí několik let v důchodovém režimu, než dospala letitou únavu.
Mně vznikne nárok na státní penzi (pokud mi někdy vznikne, vývoj je nejistý ) ve věku, kdy už možná ráda opustím i částečný úvazek, pokud ho neopustím dobrovolně ještě dříve.

Já už právě nechci muset něco dělat, někam chodit, mít povinnosti, stres z práce. Na socializaci mi stačí jít jednou, dvakrát týdně někam s kamarádkou, zavolat si s dětmi, jít na přednášku U3V. Nepotřebuju mluvit s někým každý den, spíš mě to obtěžuje, když se mi nahromadí několik akcí za sebou. Jsem ráda sama, v klidu.

Drypetis, tak samozřejmě konkrétní režim může být různý a to už je na každém, co mu vyhovuje.
(Znám třeba důchodkyni pracující tak, že má několikrát do měsíce dvanáctihodinovou směnu a zbytek dnů volných. Takže lze ledacos.)
Mně jde primárně o to, že se ve věku 50+ ještě necítím na úplné "vypadnutí z kola". Ale já nejsem případ, který by pracoval na plno desítky let nonstop, u takových lidí zcela chápu, když jsou unavení a touží se z práce vyvázat. Já mám komfortní režim už od věku před padesátkou a to lze vydržet dlouho.

Ropucho,
tak ideální je mít ten důchod jako svý jistý a pak si můžeš dělat, co chceš a vymýšlet si aktivity.
Nějaký malý úvazek při důchodu - OK, ale spíš tím stylem, že někde budu 2x týdně celý den, než že někam budu muset denně na 4 hodiny, to je pak dost omezení a člověk se nikam nehne.