Diskuze : Hlavní : Gender

Nikita mi připadala odporná, hruba, nevychovana, násilnicka…pak ji trochu vylepšili, ale stejne jsem se s ni neztotoznila

Pro mě byla vzor Pallaa Athena z řeckých bájí

Jo, já se taky těšila na líčení, malování nehtů, podpatky, barvy na vlasy...ctitele (v množném) jsem úplně nevyžadovala, jeden by stačil, ale já jsem extrémně vybíravá No vzhledově feminní období mě začalo postupně opouštět po dvacítce a během 10 let jsem se překlopila do fáze "k čemu šminky, radši se vyspím, podpatky ničí nohy a hadry se přeceňují" Ale vnímání vlastní ženskosti se to teda vůbec nedotklo.

Měla jsem ráda Půl milionu za Alvara

Žejo, je k sežrání... a v principu je to takovej bílej Vinnetou

Tady tou odbočkou nijak nechci zlehčovat hodně náročnou situaci rodičů, kteří řeší transtouhy dětí. Jen to dokresluje, že opravdu velká část žen se v dětství i dospívání dokázala ztotožnit s mužským hrdinou, cítila se jako kluk. Nebo se cítila "nijak". Ale nebyla volba, byla lajna. A taky: nebylo potřeba "volit" brzo. Že jsem se ve 12 cítila dobře jako kluk nikoho nezajímalo, a ani mně to nepřišlo divný. Neřešila jsem to. Nebylo to téma.
Ani dneska se nelíčím nebarvím nelakuju, když se ostříhám omylem dohola nehroutím se, prostě celkově mi nepřijde ten rozdíl ženy x muži tak zásadní, abych to nějak intenzivně vnitřně prožívala a vnějškem demonstrovala.

Dle mého k problému přispívá i to, že se dnes líčí barví mladinké dívky. Pokud se některým do toho nechce, mají možná pocit, že je s nimi něco blbě. To se naší generace netýkalo, líčily se až dospělé (jo, na gymplu bylo pár spolužaček, které začaly někdy kolem 17, ale to byly ty zralejší). Zároveň už jsme mohly bez problémů nosit kalhoty Ideální doba pro klid se najít, než to bude aktuální (jako s kým navazovat partnerský vztah).

Dneska je to vážně těžký

Já myslela jako miláček, tak Milém