Diskuze : Zdraví : Downův syndrom

1. Downuv syndrom neni zadna tragedie, jsou mnohem horsi vady, Edwards...progresivni metabolicka nemocneni...
2. Nedokazu si predstavit silu, ktera donuti matku odlozit dite. Ano, vymyslela bych nekolik opravdu komplikovanych situaci, ale byly by to situace opravdu krajni, kterym v nasi kulture a civilizaci asi opravdu nejsme vystaveni. Zbyva pak par vyjimek.
3. Nepripravena? Traumatizovana? Hmm...mozna nezrala? Pochopim uvodni sok, ale pak by ji melo dojit, ze ted uz je tu ona pro sve deti. A starat se o ne, misto o sebe. Nic vic. A je jedno jestli je to z hlediska krestanstvi nebo ne. Je to zakladni prirodni instinkt. Matka v krizi zachranuje mlade, ne sebe, ze.
4. Jo a zkusenost mam, takze reci o tom, ze nevime jak bychom se zachovaly...vime. :P

Pokud svolila rodina k medializaci, musi pocitat s tim, ze ne kazdy s tim bude souhlasit. Myslim, ze kdyby byla opravdu v pruseru, tak by to neresila verejne. :) Co jsem zahledla, tak je to tu takove plkani, co koho napadne, nevidim duvod proc hned obvinovat zakladatelku z moralizovani, vubec nic takoveho neni z prispevku citit. Jen se divi. ...no..ja se teda taky dost divim....ale ne te zminene matce, ale tem reakcim tady...

Evo, nějak se mi to ne a ne líbit.
Je to můj dojem a názor, nesoudím.

Mně to přijde prozíravý. Ty děti nejsou na světě JEN pro tu péči o sourozence, jsou jistě taky milovány a mají pak své životy, a je jich pak víc, mohou se doplňovat. Péče o nemohoucího člena rodiny je něco, co se běžně děje, ani nemusí být DS.

ať dopadne operace dobře

já mám na první pohled "jen" vlatně neviditelnou kosmetickou vadu, a čím jsme starší, tím víc vidím, jak mě to omezuje a kazí zdraví, přitom je to opravdu blbost, které si nikdo do mých 10 let ani nevšiml a i pak nad tím většina lidí mávla rukou, jen doktor se zděsil, ten asi věděl

žít se s tím samozřejmě dá, ale člověk se i s takovou maličkostí musí naučít žít, naučit se, co může a co už ne, dávat si pořád pozor

prodloužit ruku nebo nohu už umíme, jestli jde "jen" o to, je to sice náročný, halvně na psychiku, ale pomůže to

Vokounku, prave, ze ne v CR. Tady to vyjimka neni. Proste je treba zmena socialniho systemu, umoznit tem lidem (a zaroven jejich rodinam) normalni zivot, normalni dospelost a co nejvetsi nezavislost.