Diskuze : Zdraví : Alzheimerova choroba

Rose,

já jsem s lety došla k tomu, že je lepší, když ten člověk žije co nejdýl ve svém prostředí. Jednak je nucen se pořád sám o sebe starat a snažit. Jak se dostane do nějaké pečovatelské služby, kde nic "nemusí", tak upadne do latergie. A taky je pro něj příjemné žit ve svém prostředí, na které je zvyklý a většinou ho má rád. Jak je přestěhován jinam, už to není jeho domov. A navíc si většinou ještě i uvědomuje, že se jeho stav zhoršuje a tohle je konečná.

Takže já jsem za to, aby ten člověk žil co nejdýl ve svém, i když už má třeba problémy s hygienou a bezpečností. Uhořet je blbý. Ale upřímně, dnes mi přijde méně hrozný, když si zapomene vzít prášky na tlak dostane doma infarkt než když "hnije" v domově, kde si svůj stav uvědomuje.

Kamarádka měla otce s alzheimerem a dala ho do domova, ale až v okamžiku, kdy ta jeho nemoc pokročila tak, že už nic a nikoho nepoznával a ani nevěděl, kde je. Tak tam to "nevadilo", že není doma, protože on už to nevnímal.

libik, je to těžké... na jednu stranu si říkám, co kdyby to bylo něco, co se dá alespoň trochu kompenzovat léčbou... na druhou stranu, pokud by někdo potvrdil nezvratnou diagnózou, že to lepší nebude, co bude dál? donutí nás to k nějakému ústavu? jenže to by tchýni nejspíš opravdu zabilo, je zvyklá si žít sama v domě, se zahrádkou (byť ta teda úspěšně zarůstá), se slepicema, nutí ji to dodržovat nějaký režim, jede na automat, ale denně toho nachodí dost a dost, fyzičku má skvělou, nesnáší, když ji někdo diriguje...
naštěstí vaří na indukci, oheň nikde nezapaluje, největší riziko je, že si občas vezme prášky 2x... dostává je na 3 měsíce, teď jí chybí asi 8 dávek, takže ani to není zase tak moc (a teda nebere nic dramatického, na svůj věk, detralex a něco na cholesterol, na tlak má nejnižší dávku - žádné velké nebezpečí ani nehrozí)

No treba proto, ze je lepsi diagnozu zjistit za optimalnich okolnosti, ne az pote, cos zapalila barak, zpusobila dopravni nehodu s nekolika mrtvymi ci sis misto do kavarny sedla do vlaku Praha- Kosice tobe by to uz asi bylo putna, ale pro tvy okoli by bylo lepsi se na podobny excesy logisticky pripravit.

Ne. Měla jsem doma člena rodiny s Alzheimrem a vzpomínky jsou to strašně smutné. Děsím se, že by to jednou měly prožívat se mnou moje děti nebo vnoučata....

Ne, bohužel to v rodině prožívám ve skutečnosti. Je mi zřejmé i bez hraní her, že ten člověk je nemocný a nedělá to schválně, ale i přes tuto skutečnost je to při dlouhodobém kontaktu vyčerpávající a frustrující.