Zasoutěžte si s lékárnou Vitalpoint o balíček kosmetické péče pro nejmenší od Weledy.
ivaxx | 44192 |
12.4.2016 16:06:14
Myslím, že máš úžasnou dcerku a i to, jak respektuje pravidla je na její věk skvělé. To, že se prostě občas v tomto věku vztekne, zvláště je-li unavená nebo porušíte vy domluvená pravidla, je naprosto normální.
Nevím jak ty, ale o sobě vím, že občas vybuchnu úplně zbytečně a to jsem dospělá a domýšlím následky svého jednání . |
HelenaPa | 48800 |
12.4.2016 15:25:46
To máš dobrý, že ti ještě aspoň řekne, v čem je problém. Naše třiapůlleťačka tu zrovna už asi půl hodiny bulí v pokojíku, že kámen by se nad ní ustrnul. Ale odmítá mi odpovědět na otázku, co chce nebo co se stalo. Takže ani nevím, co jsem udělala špatně nebo naopak neudělala
|
adelaide k. | 20327 |
12.4.2016 14:21:20
Třílet´ vzdor, co bys asi tak v tomhle věku čekala?
Snaží se být samostatná, to je normální a dobré, hranice přes které nejede vlak si musíte nastavit sami (každé dítě i rodič snese jinou míru). Někdy nejde čekat až se potomek rozhodne, jindy jo, ale nervy tečou, tak se aspoň pocvičíš v trpělivosti Kolem pěti let to přejde (plynule do první puberty ). |
Kopřiva Dvoudomá | 34182 |
12.4.2016 13:27:50
Jj, Výchova bez poražených je fajn.
|
Barbuschka | 60578 |
12.4.2016 13:16:20
Nečetla jsem všechny příspěvky, ale k Tvé otázce, kde je hranice, kdy ještě respektovat dětské přání a kdy už je to "moc". Ta hranice je v Tobě. Dítě nechce z vany. Je pro mě ta situace přijatelná, nebo ne? Pokud ano, neřeším a ještě ho tam chvíli nechám, pokud ne (a je jedno, z jakého důvodu), řeším to.
Hodně jsem to řešila, přečetla jsem RaR a další knížky, ale až po přečtění knihy "Výchova bez poražených" mi to všechno zapadlo na své místo. |
Elwing | 143291 |
12.4.2016 12:55:46
Souhlas, jsou nezrale. Nicmene se to musi hlidat, aby to neprerostlo do spratkovitosti a az toho budou schopne, vyzadovat pravidla slusneho chovani.
|
Kopřiva Dvoudomá | 34182 |
12.4.2016 12:33:05
Jinak všecko se dá udělat s respektem, s respektem se dá i něco přikázat či zakázat, s respektem se dá i vyhodit ze společných prostor. Ať žije RaR, taky to někdy udělám
Nemíchala bych respekt s podřizováním se něčí vůli. |
No one | 90699 |
12.4.2016 12:32:47
Tak naše malá to měla taky. Teď jí bude už 5 a dost výrazně se to zlepšilo. Doporučuji přečíst knihu od dr.Matějčka - Co kdy a jak ve výchově dětí. Hodně mi pomohlo si uvědomit, že ano hranice děti potřebují o tom žádná, ale v tomhle věku a s tímhle vzdorem to moc extra nesouvisí. Záchvaty bývají jednoduše spouštěny proto, že dítě ještě nemá zralý nervový systém a tak bývá samo často obětí toho záchvatu.
Já to viděla úplně u té naší malé - měla období, kdy chodila doma v bundě, kdy peřina musela být úplně narovnaná bez jediného záhybu, jinak záchvat...panenky přesně na svým místě, spousta rituálů muselo být úplně přesně jinak prostě bylo zle. A ráno jakmile jen škrtily kalhotky, tak bylo zle. Záchvaty trvaly i 3 hodiny, kdy jsem jí prostě jen chovala a nepomáhalo nic - občas teda teplá vana s pěnou na uklidnění, ale taky to nešlo vždycky. No a jak říkám, jednoduše z toho vyrostla. Hranice samozřejmě měla, ale pokud to nešlo a byl záchvat, tak to prostě nešlo no. Vědu bych z toho nedělala zatím. Dokáže třeba v záchvatu odpovědět na otázku? U nás se občas stalo, že i jo. Zeptala jsem se jí, co by jí pomohlo se uklidnit a ona občas řekla: pochovat, uvařit čajíček, vykoupat se, pohádku, zazpívat...já nevím, třeba by se dalo něco najít, co by sama věděla, že jí pomůže. |
Kopřiva Dvoudomá | 34182 |
12.4.2016 12:31:01
4) Jo a zoufalý nenávistný řev a obviňování si neberu osobně. Vyloženě mi nadávat, to si nedovolí (zatím). On mě trubka má rád, jenom někdy mu to nedochází.
|
Kopřiva Dvoudomá | 34182 |
12.4.2016 12:28:58
Soucítím, takového "scénáristu" mám doma, chodí už do školy a ještě ho to nepřešlo.
Hodinové scénky, pláč, lehání, vyvádění, v zásadě kvůli blbinám, a to ráno, večer, najezenej, hladovej, pomazlenej, vylítanej.... Povaha. 1) Nehrotím maličkosti, vybírám si, jaké boje budu bojovat. Nenutím poslouchat na slovo. 2) Jakmile nastane předem dohodnutý okamžik, případně jakmile už jednou zavelím, nikdy neustupuju, v tomto ohledu je hoch jako Rusové, zkouší, jestli by to náhodou neprošlo. 3) Vykazuju se scénama přátelsky někam, kde má hoch prostor se vybrečet a vyvztekat, aniž by mě přivedl k šílenství. Případně odvádím / odnáším tamtéž. Nedělám to odmítavě, vztekle, jen prostě nabízím způsob únosný pro všechny. I přes body 1) - 3) se vzteká furt a často mě vystavuje mým vlastním vražedným pocitům. Takže soucítím |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.